Průkopnická práce Arnolda Mindella s komatózními pacienty nabízí nový směr v psychoterapii a studiu zážitků lidí, kteří se přiblížili smrti. Arnold Mindell dokazuje, že lidé v kómatu nejsou pouhé „živé mrtvoly“, ale lidské bytosti ve změněném stavu vědomí, který pro ně může být důležitým a smysluplným zážitkem. Přirovnává komatózního pacienta k mytickému hrdinovi, jenž se odvažuje do neznáma a vrací se s božským sdělením. Na konkrétních případech dokazuje, že člověk v kómatu je schopen komunikovat s jinými lidmi a tvrdí, že takoví pacienti mohou často činit vědomá, racionální rozhodnutí.