Nikomu na jeho cestě neotevřeme oči, nikoho nikam neposuneme. Každý má svou pravdu, svůj úhel pohledu, každý má svůj čas. Nikdo tady nejsme pro to, abychom spasili svět. Ale můžeme se podívat každý zvlášť na to, jak my sami žijeme. Tohle je naše území, sem můžeme vnést světlo, radost a lásku. Všichni se jednou budeme ohlížet za svým životem. Neměli bychom se ale na své cestě ztratit. To, co nás vede, je neviditelné.
Všechno, co myslíte vážně, máte mít odvahu vyslovit, a to, co vyslovujete nahlas, máte myslet vážně.
Milovat druhého znamená milovat ho celého, milovat na něm úplně všechno. Láska nezná omezení, láska je nekonečná, všeobjímající. Láska a radost dokáží každého obalit do nádherných energií, srdce se roztočí v tanci nekonečných spirál. Milování je milování… Není nic víc…
Všechno zůstává, jen se současně úplně všechno mění.
Máme obrovskou moc měnit svět, pokud si to ovšem dovolíme.
Tomu, co bychom v životě chtěli mít, je třeba otevřít ve správnou chvíli dveře. A máme být připraveni, že ta krása, na kterou se těšíme, vstoupí.
Není dobré jenom ukazovat kolem sebe a křičet, co musíme mít… Nic nemusíme. Všechno, co potřebujeme, už dávno máme. Teprve ve chvíli, kdy přestaneme chtít víc, teprve potom se začnou dít zázraky.
Nemám nic proti maminkám, které vstoupily do procesu IVF. Jednaly tak, jak to v danou chvíli pro ně bylo nejlepší. Jiná cesta se před nimi neukázala. Stejně tak se nemohu zlobit na lékaře, kteří tohle všechno zaštiťují. Nevidí na svém konání nic neetického. I oni jednají tak, jak v tuto chvíli umí. Každý hraje svou roli. Nikoho nemůžeme posouvat po šachovnici. Nikomu na jeho cestě neotevřeme oči, nikoho nikam neposuneme. Každý má svou pravdu, svůj úhel pohledu. Nikdo tady nejsme proto, abychom spasili svět. Ale můžeme se podívat každý zvlášť na to, jak žijeme. Tohle je naše území, sem můžeme vnést světlo, radost a lásku. Všichni se jednou budeme ohlížet za svým životem. Neměli bychom se ale na své cestě ztratit. To, co nás vede, je neviditelné. Někdy se tomu říká svědomí.
Je jednoduché zapomenout na to, co jste si slíbili, na váš vztah, když jste zaneprázdněni prací, dětmi, rodinnými povinnostmi, péčí o nemocné rodiče. Když zapomenete, proč vůbec jste spolu, směr se ztrácí, až najednou může zcela zmizet. Tehdy je důležité znovu nastartovat program "tady a teď", naplno žít každý přítomný okamžik. Nejcennější, co máte, je čas, který s partnerem sdílíte, jsou to chvíle, kdy nasloucháte hlasu jeho srdce. K tomu není třeba už vůbec nic. Nemusíte ani mluvit. Jen tím, že jste spolu, vytváříte most, nekonečný most z jednoho srdce do druhého… Ten most v sobě koncentruje všechnu lásku světa. Přes něj se dostanete, kam chcete. Otevírá před vámi cestu dál.
Pravá láska má mnoho společného s mimotělním prožitkem duše. Láska vás nutí být maximálně tady a teď, prožíváte naplno přítomný okamžik s milovaným člověkem, jste s ním absolutně propojeni. Není tady nikdo jiný. Všechno začíná jako vize. Malíř nejprve vidí svůj obraz, než ho začne malovat, stejně jako hudební skladatel slyší své dílo, než poskládá noty na papír. Podobné je to i s partnerským vztahem. Měli byste měli mít vytvořenou představu o tom, jaký bude a kam se váš vztah má ubírat. Bez cíle není možné nikam dojít. Máte-li s partnerem tohle ujasněné, je soužití krásné. Poskytuje vám trpělivost, svobodu a také výdrž být spolu, nepochybujete o sobě.
Pokud se právě nyní rozhodujete, že si zařídíte ložnici, nemusíte se stresovat tím, na jakou světovou stranu umístit lůžko. To totiž není podstatné, žádná omezení v životě by vás neměla spoutávat. Měli byste se spíše naladit na prostor, ctít siločáry prostoru. Vnímejte strukturu parket, dřeva, směr položení linolea. Mnoho lidí si nechává vlastní interiér navrhnout bytovými architekty. Jistě, nabízí se to, jsou to školení specialisté, dokáží naplnit vaše představy o bydlení, dokáží ale také spolehlivě vyvětrat váš bankovní účet. Ovšem bydlet tady nebudou. Stává se často, že podle jejich návrhu si dvojice nechá nábytek vyrobit na zakázku, a teprve potom zjišťuje, že bydlet se tady nedá.
Rodiče jsou pro své dítě zásadní. Jsou totiž od první chvíle jedinými dvěma zástupci celé planety, s kterými je dítě v kontaktu. Jsou pro miminko v roli delegátů lidstva. Dítě svým rodičům věří absolutně všechno. Podle toho se také mají k dítěti chovat. Jen když se ohlédnete do dětství, jistě si vybavíte nespočet historek, že to tak ideální s dospělými vždycky nebylo. Ale nemusíte nést tuto štafetu dál. Dítě přichází s důvěrou a láskou, předpokládá, že bude milováno, že si na něho uděláte čas, že mu ukážete všechno, co je pro něho zajímavé, že s ním projdete záludnosti, které se mohou objevit. Doufá, že nezůstane samo. Jste s ním nejen ve chvíli porodu, jste s ním všechny jeho další dny… učíte ho chodit, jezdit na kole, vedete ho do první třídy, snášíte jeho nekonečné lásky, prožíváte taneční a maturitu. Jste pro něho jistotou, nad kterou se nedá mávnout rukou.
V tu chvíli (početí) dvě nahá těla, každou jednotlivou buňku prostoupí energie lásky, pak už není třeba vůbec nic řešit. Všechno do sebe pasuje, nikdo o ničem nepochybuje. Během nádherného gejzíru, který trvá a trvá…, k sobě doputují dva zcela malé kousíčky, navzájem se obestoupí, pak se prostoupí, a začnou si spolu užívat ten okamžik. Začnou tančit. Tančí tanec života, a už nepřestanou. Nikdo tady nemusí nic dovolovat, potvrzovat, schvalovat. Všechno se děje jinudy, pod jinou taktovkou. Ti dva jsou spolu, v místech, kde to znají, kde je jim hezky. Všechno se děje v přirozených podmínkách za ideální teploty a tlaku. Nepřekáží tady žádný skalpel, pipety nebo mikroskopy, nikdo se neptá na bazální teplotu, spermiogram nebo ovulaci.
Co jiného?
V těchto slovech je řečeno všechno. Nežijeme v rovnoprávném stavu, i když navenek se hlásá něco jiného. Jako první dítě je očekáván chlapec.
Vypadá to skoro, jako bychom za to ani nemohli. Muž vždy byl a je považován za jistotu, ten dokáže zabezpečit rodinu, vydělat peníze. Žena je pořád za tu slabší, méněcennou. Prostě holka…
I v této době je mužské pohlaví považováno za žádanější. Žijeme ve zvláštních stereotypech, v obrazech, které se z generace na generaci opakují, utvrzují se v nás, přijímáme je, ale ani sami nechápeme proč. Je to silnější.
Preferují kluka.
Budoucí rodiče se ve většině případů (a děkujme za ty, kteří to takhle nemají) nedokáží dívat na své budoucí miminko jako na dítě, které je zcela jasně středního rodu, tedy může to být úplně stejně chlapeček jako holčička.
Dívky, které se zaprodaly modelingu, nežijí svůj příběh, staly se obyčejnými věšáky na oblečení. Chodí po molu a dívají se kolem, některé se ještě i usmívají. Přitom si vůbec neuvědomují, že tady o ně vůbec nejde. Prodaly své úsměvy, své myšlenky i nitro, už to nejsou ony.
Všechny jsme krásné, žádná ale není výjimečná, že bychom se k ní měli klanět. Svět modelingu a reklamy, i když se tak může tvářit, nemá se životem nic společného.
Všechno je ve všem, všechno je absolutní.
MYŠLENKY Z KNIHY:
4 konference věnované ženám, kterým se nedaří otěhotnět.
40 příběhů narozených miminek
Předmluvu napsala PhDr. Marta Foučková