Pozoruhodné knihy - internetové knihkupectví
KNIHY PRO VÁS SHÁNÍME, VYKUPUJEME A ZASÍLÁME KAMKOLIV

Přihlášení - Registrace

Pozoruhodné knihy Dárkové předměty Obchodní podmínky Kontakt


Duchovní partner aneb setkání s naším dvojpaprskem

Duchovní partner aneb setkání s naším dvojpaprskem
Zdenka Blechová
Rok vydání:2010
Vydavatelství:Autorka
ISBN:978-80-87413-02-9
Stran:188
Skladem:ano
Kategorie:Andělé, duše, duchovno
Manželství, vztahy, sexualita
Psychologie, psychoterapie, psychiatrie
Kód:S03858
Podobné knihy:Andělské rady pro šťastný život praktické využití šestého smyslu: duchovní rady pro vás a vaše blízké
Místo v srdci


Sleva 10% - z ceny 350,00 Kč s DPH
Nová cena 315,00 Kč s 10% DPH


kusů

Duchovní vztahy už nevznikají z velké zamilovanosti, ale ze sounáležitosti. Tyto vztahy vznikají nevinným přátelstvím, porozuměním a postupně sílí. Jsou opakem vztahů ze zamilovanosti, které slábly. Oba partneři vzájemně pracují na harmonii vztahu a postupně se stále více rozsvěcují a čím více se rozsvěcují, tím více svítí jeden druhému a zároveň celé společnosti svojí harmonií a klidem. To, co z nich vychází, není zamilovanost, že jeden vidí jen toho druhého, ale je to láska, která je neomezená, jak pro toho druhého, tak i pro ostatní. Je jí stále dost a stále více se jí z tohoto vztahu rodí i pro ostatní. V duchovním vztahu totiž lidé nežijí jen pro toho druhého, ale žijí pro celou společnost, není zde omezování vztahu k druhým, nesvoboda, majetnictví. V zamilovanosti žili lidé uzavřený okruh jen těchto dvou a láska byla jen pro ně, a ne pro ostatní. Vzájemně se omezovali, aby náhodou jeden nedal druhým více, než partnerovi. Žárlilo se na lásku k druhým, docházelo k omezování lásky k druhým, a proto její pramen ve vztahu časem vyschnul. Pokud totiž žízním po lásce a nemám ji pro druhé, nemůžu ji ani od druhých dostat a časem vyschnu.
* * * *
Všem nám přicházejí dary z nebe. Tyto dary nám dávají možnost žít život skrze city, nikoli skrze emoce. Zamysli se nad sebou a na první místo dej své pocity. Musíš najít cestu srdce, i když tě tam leze hlava. Vše si tvoříš sama, vše je v tvých rukách, jen si o vše musíš říci. Neboj se zklamání, vše nemusí být takové, jaké se to jeví.
Poselství channelingem:
* * * *
Rozdíl mezi vztahy, které jsme žili a duchovními, které budeme žít
* * * *
Po tomto příteli mi přišla do života výše zmiňovaná žena. Byly to hezké dny. Ona mi totiž rozuměla a dávala mi hodně citu a já se najednou mohla chovat přirozeně, nemusela jsem se bát, necítila jsem sílu toho druhého, ale rovnocenný vztah. Naučila jsem se lásce k sobě a dopřála si něhu, kterou jsme si vzájemně mohly předávat. Jen k intimnímu sblížení nedošlo. Kolikrát jsem se přistihla u myšlenky: "Tak to zkus se s ní líbat," ale nešlo to. Přesto nás přátelský vztah vzájemně obohacoval, a já jsem vyzrávala díky této podpoře v silnou a nezávislou ženu. Tato žena mi vlastně zprostředkovala předěl v energiích. Od mužské hrubé síly, v ženskou něžnou sílu. Když jsem se naučila mít ráda a stala se samostatnou, pak teprve mi přišel do života duchovní přítel.
* * * *
Po mém osudovém partnerovi mi přišel do života přítel, který se choval jako já. Byl ustrašený, bál se mi něco říci. Připadal mi falešný tím, že nedokáže říkat věci na rovinu a štval mě svým chováním. Čím více se snažil mě nenaštvat, tím více jsem se snažila ho naštvat já. Provokoval mě svým uhlazeným chováním, chtěla jsem vidět jeho emoce, chtěla jsem ho zasáhnout do hloubky, aby se projevil takový, jaký je. Najednou mě došlo, že v něm vidím sebe ve vztahu k osudovému partnerovi. Tak takhle přesně jsem ho musela štvát, a proto do mě ‚šťoural‘ a snažil se mě probudit k životu. Uvědomila jsem si, jak je to děsný, když jeden už je přirozený, našel se, a ten druhý ještě hraje hru a nechce se ukázat ve své přirozenosti. Byla jsem ráda za tu ukázku a zároveň prožitku na vlastní kůži, abych si mohla lépe uvědomit i hodnotu toho, co jsem dostala do života prostřednictvím osudového partnera. I tímto uvědoměním jsem se stále přibližovala k duchovnímu partnerovi.
* * * *
Ráno jsem se probudila a můj zrak padl na obrázek, který jsem před léty dostala od dívky, která se do mě zamilovala. Dívám se a studuji, co drží faraón s dívkou na obrázku. A najednou si uvědomuji, že slunce. Došlo mně, že i tato dívka mě vedla ke slunci, ke kterému stále jdu. Pohrávala jsem si často s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se do mě zamilovala žena. A po čase se to stalo. Přišla krásná dívka, která mě vyznávala city tím nejjemnějším způsobem, který jsem dosud nezažila. Bylo to pro mě něco kouzelného, ale nedokázala jsem opětovat její city. Řekla jsem jí hned na počátku: "Vážím si tvé lásky, ale já ti více než přátelství nemůžu nabídnout." Přesto tato dívka pobývala v mé blízkosti déle než rok. Pak si našla jinou dívku. I tato dívka mě pomohla přiblížit se k sobě.
Učíme se lásce k sobě přes jemnější energie
Každý musí v sobě nyní objevit svoje vlastní slunce a svoje slunce každý objeví přes svoji věrnost sám sobě, svým pocitům. Je to někdy těžké obstát v tom, co chci, když léčky přicházejí, aby mě odvedly od mého původního záměru. Ale když zůstanu u sebe a u svých pocitů, získám radost. Obstál jsem a můžu se radovat, protože jsem dal sobě, co potřebuji, a to právě působí moji radost na duši. Vždyť vlastně o nic nejde, jen o to, abychom byli věrni sami sobě a zbytečně se nerozptylovali ostatními a jejich pocity. Když se toto naučím, mám v sobě stálé světlo, které působí na ostatní jako zázračný lék. Lidé jsou přitahováni k mému slunci a tím, že pobývají v mé blízkosti, mohou se nechat osvětlit a začít také více svítit pro ostatní. A tak se budeme nyní učit nalézt své slunce v sobě a v jiných. Když se tato slunce postupně spojí, dojde k osvětlení celé planety. To je tedy ten světelný převrat, který nás čeká. Je to jednoduché, ale cesta ke slunci je namáhavá, jako v pohádce O třech zlatých vlasech děda Vševěda.
Jdeme ke slunci
Když se žena nemá ráda, potřebuje od muže slyšet milá slova: Jak jí to sluší, jak vypadá dobře. To, že jí někdo ocení, ji činí šťastnou a má dobrý pocit. Když se žena má už ráda, vyzní jí tato slova jako planá fráze a tlachání. Už je nepotřebuje slyšet, protože se má ráda a dokáže se ocenit sama. Už nepotřebuje ocenění druhých a ví, že je to jen faleš, předstírané pokrytectví druhého, aby se mi zalíbil a mě dostal tam, kam potřebuje. Snadno se přes ocenění našich kvalit necháme druhým dotlačit do situací, do kterých on potřebuje. Takže, když si uvědomím, že i toto je jen hra, nelpím na hezkých slovech druhých. Muž ví, že jen slabou ženu může získat tímto oblbováním, že na silnou ženu toto již neplatí. Tam se má na pozoru. Už ví, že mu to nezbaští. Dokonce mi řekl jeden muž: "Dnes jsem pozval jednu na oběd, ale víš, že už mě to oblbování nějak přestává bavit? Asi bych si s ní už raději jen povídal." Když i muž se začne doceňovat, přestává chtít uspět u každé ženy. Už si nepotřebuje dokazovat jak je dobrý, že každou dostane. Začne mu také jít o jiné hodnoty. Naopak slabé ženě udělá dobře, že o ní někdo stojí, zvláště když doma si jí už nikdo nevšímá. Ale stále je to jen hra na lásku, protože dokud nenajdu lásku v sobě, nemůžu ji najít ani v druhých.
Žena celistvá již nepotřebuje lásku druhých
Vše v posuzování pochází od vás. Jací jsme uvnitř, takového dostáváme partnera. Pokud chceme hodně vlastnit, dostaneme partnera, který nás vlastní. Pokud máme v sobě žárlivost, dostáváme partnera, který na nás žárlí. Pokud chceme být čistí, dostaneme partnera, který je nečistý. Pokud chceme být věrní, dostaneme partnera, který nám bude nevěrný. Pokud jen umíme dávat, dostaneme partnera, který bude jen přijímat. My se totiž musíme poprat se svými zápory, nic nám nesmí být proti srsti. Žádný zápor totiž ve skutečnosti neexistuje, ty zápory jsou jen v nás.
Zkuste se vrátit do své minulosti. Napište si na papír všechny partnery, které jste potkali ve svém životě. Ke každému partnerovi napište vše, co se vám na něm líbilo a vše, co vám vadilo.
Proč ta láska tak bolí? Protože vše, co prožíváme, musí mít protipól. Vše je draze vykoupeno. Když potkáme velkou lásku, čeká nás velká bolest, ať už se rozejdeme, nebo o přítele přijdeme jiným způsobem. V nových vztazích už neprožíváme velkou lásku, jsme stále ve svém středu a to znamená, že nemůže přijít ani velká iluze, ani velký smutek. My už jsme rádi, že jsme našli sami sebe a nemíníme se příliš dávat tomu druhému. Stále máme úctu sami k sobě a tím se nemůžeme vychýlit ze svého středu a časem prožívat velkou bolest. Co to znamená? Že jsme rádi, že máme partnera, ale zrovna tak se dokážeme smířit s tím, že by odešel.
Každá žena hledá k sobě hodného muže, ale pokud není silná uvnitř sebe, nemůže jí být hodný muž přidělen. Ona by pod vlivem hodného muže ještě více slábla, místo aby sílila. Záměrem Vesmíru je, aby každá žena zesílila, aby mohla být rovna muži. Pak může dostat hodného muže, protože je již silná a umí s tímto hodným mužem zacházet. Bude si vážit jeho úcty a ne jím pohrdat, že je bačkora. Hodným mužem pohrdají slabé ženy, protože se potřebují ještě učit od silného muže. S hodným mužem je nuda, nic se neděje, protože on jí vše plní a ona nemusí o nic usilovat. Slabá žena se potřebuje ještě hýbat, aby zesílila. Silné ženě stačí zůstat ve svém středu, už se nepotřebuje hýbat, a proto ocení hodného muže, už se nepotřebuje učit a bude jí vyhovovat klid a úcta. Na počátku věků byly silné ženy, které si přestaly vážit hodných mužů, a nyní byly slabé ženy, které si vážily silných mužů. V současnosti mají být silné ženy a vážit si hodných mužů. Vracíme se zpět k počátku a měly bychom nyní dobře pochopit svoji roli.
Láska naopak jedná srdcem. Chceš se mnou být, můžeš. Nechceš, nemůžu tě držet. Vím, že dokážu žít i bez tebe. Že svůj život zvládnu sama a tudíž se o tebe nemusím bát, protože si věřím. Dokážu žít s tebou, ale i bez tebe. Obojí má pro mě stejnou příchuť. Nejsi mojí součástí, jdeš jen životem vedle mne. Tudíž jsem zdravý a schopný. Zde je volnost a mizí strach. Žije se zde život bez utrpení.
* * * *
Zamilovanost má za následek slepotu, hluchotu, nemohoucnost. Člověk onemocní, protože nevidí nic jiného, než partnera, neslyší sám sebe, ale jen druhého a bez druhého není schopen života. Jsi mojí součástí. Člověk v zamilovanosti jedná spíše hlavou, chce toho druhého vlastnit, bojí se o své štěstí. Takže člověk si myslí v zamilovanosti, že jedná srdcem, ale je to jen rozum. Člověk ve strachu o toho druhého zde žije utrpení.
Zamilovanost nebo láska?
(výňatek z knihy) :
ostatním ukazovat cestu, zářit nepřestanem.
Dvojhvězdou Vesmíru jednou se stanem,
navzájem uzdravit a splynout v jedno.
Dvě světla silnější než jedno,
line se záře a vůně převzácného kvítí.
Dvě slunce srdcí pro ostatní svítí,
važme si lásky, toť Vesmíru dar.
Dvě srdce nyní tvoří pár,
i naše duše našly se…, spojily se.
Tak jako Luna a Sliunce setkali se,
Kniha je volným pokračováním Osudového partnera a je zatím poslední knihou z cyklu o partnerských vztazích.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku