Upálená zaživa
Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor ani na vzdělání. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se...
Nesetkala jsem se s žádnou tak popálenou ženou jako já, žádná z nich nepřežila. A já se pořád ukrývám, nesmím prozradit své jméno, ukázat svoji tvář. Mohu jenom mluvit - je to jediná zbraň, která mi zbývá.
A jsou další, o nichž se nemluví. Ty, které později našli mrtvé. Ty, kterým se podařilo utéct, ale dostihli je v cizině a zabili. A ty, jimž se povedlo včas uniknout a tají svou totožnost.
Setkala jsem se s dívkami, které přijely do Evropy ze stejné dálky jako já. Skrývají se. Jedna z nich nemá nohy: dva sousedi ji svázali a hodili pod vlak. Druhou zase otec a bratr chtěli zavraždit nožem a potom ji odhodili do popelnice. Jinou shodili její matka a dva bratři z okna: je ochrnutá.
V některých zemích jsou dnes ženy ve vězení. Je to jediný prostředek, jak je ochránit před smrtí, a dokonce ani tam nejsou v úplném bezpečí. Muži, kteří je chtějí zabít, jsou však na svobodě.
Ukázka z textu
Tato kniha je burcující výpovědí ženy, která se rozhodla porušit tabu nesnesitelného mlčení a promluvit za všechny, které podobné svědectví už vydat nemohou.
Nyní, po dvaceti letech, se rozhodla o svých zážitcích napsat. Nikoho neodsuzuje, uvědomuje si, že takový je prostě život tamějších lidí, kteří nepoznali nic jiného. Chápe, že matka vraždí své dcery, chápe, že její bratr zavraždil sestru, dlouho měla pocit, že i její "trest" byl zasloužený.
o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i rodinu.
Jenže dívka přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři i ošetřovatelky ji zanechali jejímu osudu, proto pomalu umírala. Nakonec se však přece jen dočkala pomoci:
Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. Nakonec rodina rozhodla - děvče se nemůže vdát, je bezcenné, proto je třeba ho odstranit. Úkolu se ujal švagr, který měl popravu provést. Když nazítří prala Souad na dvoře rodného domu prádlo, polil ji benzinem a škrtl zápalkou.
Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká.
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Facebooku