Kniha je doplněna mapou geografického rozšíření zmiňovaných jihoamerických kmenů a bestiářem, černobílými kopiemi ocelorytin jihoamerické fauny. Popravdě řečeno, bylo by vhodné podobně ilustrovat i zmiňované rostliny.
... umožňuje již získané relační systémy nahradit systémem absolutním, vytvořeným podle pravidla, že mýty, jejichž obsah bezprostředně vyjadřuje pozorovanou skutečnost, jsou mýty prvého stupně,...
Bylo by naivní představovat si, že vždy a všude existuje prostá souvztažnost mezi mytickými představami a společenskými strukturami, kterou vyjadřují tytéž protiklady; například že mýty o božských dvojčatech běžně doprovázejí dualistické organizace nebo že v patrilineárních společnostech musí být nebe mužské a země ženská, zatímco opačný vztah by automaticky převládl ve společnostech matrilineárních.
Jed způsobuje jakési krátké spojení mezi přírodou a kulturou.... Toto přírodní jsoucno, které se projevuje zcela bezprostředně v procesu kultury, avšak narušuje jeho průběh, je obrazem samého svůdce, a proto je líčeno výlučně jako on.... i on představuje násilné vměšování přírody do nejvlastnějšího nitra kultury.
Z knihy:
V obsáhlém finále autor nejen obhajuje svou metodu, nýbrž podobně jako ve Smutných tropech uvažuje o místě člověka na zemi.
Ukazuje se, že navzdory nesmírným rozdílům v kultuře a životním prostředí populací obou Amerik zapadají vzájemně propojené prvky jejich mýtů do jednoho koherentního obrazu, v němž mají své místo a funkci i ty zdánlivě nejabsurdnější detaily.
Závěrečný, nejobsažnější díl tetralogie nejprve rozebírá indiánské mýty (tentokrát převážně severoamerické) metodou strukturální analýzy jako tři předchozí díly.