Z tohoto pohledu je nepochybně zázrakem, že ještě existuje lidská kultura...
Protože ve světě kralují lidé ryze praktičtí v bezohledném až krutém smyslu slova.
Kdo najde tento meyrinkovský poklad, nemusí se z něho těšit.
Je osobním, těžko sdělitelným bohatstvím.
Meyrink ve svých románech varuje, že moudrost či hluboký duchovní vhled do skutečného světa mnohdy nemusí představovat zvýhodnění ve světě lidí.
Tak to ukazuje Meyrink vesvých okultních románech, kde jsou hlavní hrdinové bezmocní vůči fyzickým a psychickým útokům z okolí.
Neboť sebeduchovnější člověk využívá většinu toho, co kdokoliv jiný.
V tichu, které přehluší svět žvanivosti, se člověk stává pozornějším, vplouvá do Průlivu soustředění, kde je schopen vnímat signály širšího světa.
Protože slyšet ticho, vnořit se do ticha, slyšet šplouchání vlnek neslyšitelnosti, je jedním z prvních navigačních kroků.
Ze svých osobních chaotických zkušeností námořníka v kocábce sebe sama autor odvozuje, že jedním ze základních kroků může být cesta do Průlivu ticha.