Každý díl je doplněn ilustracemi jiného výtvarníka.
Od vydání prvního překladu do evropského jazyka uplynulo již 300 let!
Text je často prokládán básněmi, jejichž překlad rovněž zasluhuje pozornost čtenáře. Felix Tauer je převádí pochopitelně přízvučným veršem, na rozdíl od časoměrného verše arabského, ale zachovává charakteristický rým arabské kasídy, v níž se rýmuje začáteční první i druhé půlverší a v témže rýmu průběžně každé druhé půlverší celé básně.
Pořídil jej a opatřil rozsáhlým, vědecky cenným komentářem a podrobným, zasvěceným doslovem profesor Felix Tauer. Překlad usiluje o maximální možnou věrnost arabské předloze, přihlíží k stylistickým zvláštnostem arabského textu, mj. ve všech jeho částech psaných rýmovanou prózou.
Český čtenář má k dispozici úplný překlad zmíněného Macnaghtenova kalkatského vydání (1839-1842) s přihlédnutím k tisku vydanému v káhirském Búláku.
Kniha Tisíce a jedné noci patří bezesporu k živým dílům minulosti a jako takové bude i nadále okouzlovat čtenáře svou nedostižnou fabulační invencí a skýtat mu i mnoho zajímavých poznatků o islámských reáliích středověkého arabského Východu.
Kniha Tisíce a jedné noci nese jako celek pečeť islámského prostředí, v němž se utvářela. Na druhé straně však s udivující otevřeností, lidovou jadrností a bez jakékoli prudérie nebo falešného moralizátorství představuje své hrdiny s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi, neváhá líčit často choulostivé situace, frivolní erotiku a je daleka pokryteckého mentorování. Zná život v celé jeho šíři a rozmanitosti a bere jej takový, jaký je.
Zvláště v egyptských příbězích zaznívají i sociálně kritické tóny odsuzující nebo zesměšňující praktiky policejních úředníků, soudců a jiných představitelů státní moci.
Hojně jsou zastoupeny realistické příběhy z Bagdádu a Káhiry. Odrážejí pestré prostředí těchto i dalších měst na území chalífátu, sociální složení, mravy a mentalitu jejich obyvatel.
Vedle fiktivních postav v ní jednají i postavy historické a nejednou v ní zaznívají ve zkrácené historické perspektivě ohlasy historických událostí z různých období v časovém rozpětí i několika století.
V této souvislosti stojí za zmínku, že Kniha Tisíce a jedné noci, podobně jako i jiná díla tohoto typu, svérázným způsobem zrcadlí historickou paměť lidu.
Bagdádskou (iráckou) vrstvu charakterizuje mnoho novelistických příběhů z městského prostředí, reálně odrážejících život bagdádských společenských vrstev (kupců, řemeslníků, rybářů, vojáků, soudců aj.) i chalífova. Egyptské náměty mají povýtce lidový ráz. Hýří humornými, groteskními, satirickými a anekdotickými příběhy, jejichž hrdiny jsou prohnaní taškáři, šibalové a podvodníci, a nešetří ani ostrou sociální kritikou vůči představitelům státní moci. V mozaikovité sbírce, jakou je Tisíc a jedna noc, nemohl zůstat bez povšimnutí ani folklorní epický odkaz předislámské Arábie.
Obsahuje náměty a látky indické, perské, irácké, egyptské, syrské, staroarabské (předislámské) a židovské. Uvažuje se i o vlivech řeckých a byzantských. Indické i perské náměty vynikají bohatou představivostí, pohádkovou fantastikou a logickou kompoziční výstavbou.
Tisíc a jedna noc je sbírka neobyčejně rozmanitá a různorodá, jak původem svých nesčetných příběhů, tak i obsahově a žánrově. Všechny země, jimiž po staletí vedla její pouť, v ní zanechaly svůj svébytný vklad.
K nejúplnějším a nejspolehlivějším patří kalkatské vydání z let 1839-1842, které pořídil W. H. Macnaghten.
Její znění bylo při každé reprodukci obměňováno, doplňováno nebo zkracováno, a proto pozdější texty představují různé verze a varianty spočívající na rukopisech nestejné hodnoty a spolehlivosti.
Sbírka Tisíce a jedné noci nebyla - a ani nemohla být - fixována v závazně "kanonizované" podobě. Stejně jako jiná díla arabské lidové literatury byla zapisována a redigována formou příruček pro vypravěče.
Je třeba mít na zřeteli, že žádný tisk a žádné vydání neobsahuje všechny existující texty a rukopisy.
V Egyptě ještě prošla sbírka dlouhým vývojem, byla v různých fázích písemně fixována, ale znovu ústně tradována a upravována. Tento proces trval patrně až do 18. století. Vznikla tak řada verzí a redakcí různého rozsahu. Některé cykly vyprávění (např. o Sindibádu námořníkovi) asi existovaly původně samostatně a byly připojeny dodatečně, aby se naplnil v názvu stanovený počet "nocí". Později pak různé redakce této sbírky vycházely tiskem.
V Iráku se sbírka velice rozrostla a vedle látek různého původu do sebe pojala mnoho vyprávění typicky bagdádského koloritu. V této rozšířené podobě se v 11. století dostala do Egypta, kde je již kolem roku 1200 zmiňována jako Tisíc a jedna noc. Připojení jedné noci k původnímu počtu se obvykle vysvětluje jako vliv tureckého výrazu bin-bir (tisíc a jeden) sloužícího k označení velkého množství.
V druhé polovině 8. století n. l. byla v Bagdádu přeložena do arabštiny pod názvem Tisíc nocí (Alf laila). Obsahovala necelých dvě stě příběhů, ale byla rozdělena do tisíce "nocí" (vyprávěcích úseků).
Číslovka "tisíc" tehdy mohla také znamenat prostě velký počet.
První známou podobu dostala zřejmě v Íránu za vlády sásánovské dynastie (224-642), kdy byla v pehlevštině (střední perštině) sepsána kniha nazvaná Hazár afsána (Tisíc vyprávění).
Nejstarší vrstvy Knihy Tisíce a jedné noci pocházejí z Indie a Íránu.
Výrazně převažují menší epické žánry, které jsou někdy volně, zpravidla úvodním rámcem, spojené do větších cyklů.
Kniha ve svém celku představuje neobyčejně pestrou směs epických žánrů - pověstí, legend, pohádek, příběhů a vyprávění z reálné historické skutečnosti, bajek, novel, cestopisných cyklů i rozsáhlých románů.
To však zdaleka neodpovídá jejímu neobyčejně bohatému žánrovému fondu. Pohádky jako takové tvoří v Knize Tisíce a jedné noci poměrně malou část, i když je v ní mnoho pohádkových motivů, fantastiky a nadpřirozených jevů a bytostí.
Na Západě se o této sbírce často hovoří a píše jako o pohádkách Tisíce a jedné noci.
Na jejím vzniku a vytváření se po staletí podíleli nesčetní anonymní vypravěči, tradenti, kompilátoři, literáti a redaktoři od Indie a Íránu až po Egypt. Z literárně historického hlediska se řadí k památkám středověké arabské literatury, neboť je psána arabsky a na její podobě mělo rozhodující podíl arabské prostředí.
Monumentální sbírka nazvaná Kniha Tisíce a jedné noci (Kitáb Alf laila wa laila) je právem pokládána za největší dílo fabulačního umění Orientu.
Všech 8 svazků vychází do konce roku 2011.
Milovníci umění a krásných knih mají nyní jedinečnou příležitost obohatit svoji knihovnu o toto kompletní luxusní vydání světově proslulého díla.
---------------------------------------------------------
Věrný, a přitom poetický překlad Felixe Tauera doplňuje rozsáhlý poznámkový aparát, který vysvětluje neznámé pojmy a dobové reálie a sám o sobě představuje zajímavý úvod do pestrých dějin arabského světa, jeho zvyklostí, tradic, náboženství, práva, sociální struktury a každodenního života tak, jak se zrcadlí v barvitých příbězích Tisíce a jedné noci.
Příběhy podávají anonymní vypravěči tak bezprostředně a věrohodně, že čtenáře děj odehrávající se ve vysněném světě, vzdáleném současné každodennosti, přímo uchvátí, a může se nechat okouzlit i půvabnými verši, jimiž postavy svá líčení prokládají. V Příběhu o rybáři a ifrítovi se chudičký rybář střetne s obrovským ifrítem, který z něj udělá boháče. To je základ světoznámé pohádky o "džinovi v láhvi", který splnil rybáři jeho přání, když ho vypustil z jeho staletého vězení. Základní dějový rámec tohoto příběhu se obohacuje o osudy zkamenělého prince a další a další vyprávění. Všechny však spojuje jednotící myšlenka: "Ušetři mě a Bůh ušetří tebe!" nebo "Neubližuj mi a Bůh nedovolí, aby ti ublížili!"
I ve Vypravování o kupci a džinovi vykupují tři starci svými příběhy život nešťastného kupce, který neuvěřitelným, přímo pohádkovým způsobem zabil syna jistého džina peckou z datle. Ve Vypravování o nosiči a třech mladicích bojují o život tři žebraví kalandarové (potulní fakírové). Zachrání se vyprávěním svých příběhů. Nemluvě o tom, že v pozoruhodném Vypravování o krejčím, hrbáči, židovi, dozorci a křesťanovi musí všichni hrdinové povyprávět, co zajímavého se jim přihodilo, jinak by je čínský král nechal pověsit.
Rámcový příběh je jednoduchý: Král Šahrijár se zklame v lásce, z pomstychtivosti si pak každý den bere novou ženu, a když s ní stráví noc, dá ji ráno zabít. Potom však pozná vzdělanou a krásnou Šahrazád, která si zachraňuje život tím, že svému manželovi vypráví po dobu tisíce a jedné noci zajímavé a poutavé příběhy. Vždy, když se rozednívá, královna s líčením přestane v nějakém dramatickém okamžiku, a král, zvědavý, jak vyprávění dopadne, nechá manželku naživu. Nakonec se do Šahrazád, která mu mezitím porodí tři syny, zamiluje a už s ní zůstane.
Kdybychom se chtěli vydat do míst, kde Tisíc a jedna noc vznikla, museli bychom podstoupit dlouhé putování s karavanou. Nejdříve do Indie, neboť odtamtud pochází úvodní vyprávění o moudré Šahrazád a krutém králi Šahrijárovi, které tvoří rámcový příběh celé sbírky. Právě ono je vřetenem, kolem něhož se spřádaly nitky celé řady rozmanitých příběhů, šňůrkou, na kterou se navlékaly perly, jak pravil jeden básník.
Věrný, a přitom poetický překlad Felixe Tauera doplňuje rozsáhlý poznámkový aparát, který vysvětluje neznámé pojmy a dobové reálie a sám o sobě představuje zajímavý úvod do pestrých dějin arabského světa, jeho zvyklostí, tradic, náboženství, práva, sociální struktury a každodenního života tak, jak se zrcadlí v barvitých příbězích Tisíce a jedné noci.
Vypravování o králi ‘Umarovi původně existovalo mimo rámec Tisíce a jedné noci. Nevíme, kdy asi vzniklo. Údajně se v zárodečné podobě šířilo mezi lidovými vrstvami už kolem roku 1000, pravděpodobně v severní Sýrii nebo v Malé Asii na arabsko-byzantské hranici. Dlouhé a poněkud jednotvárné boje mezi muslimy a křesťany nám v tomto líčení oživují vložené příběhy, k nimž patří například poetické Vypravování o Tádžalmulúkovi a paní Dunjá či erotický Příběh ‘Azíze a ‘Azízy. Zejména Příběh ‘Azíze a ‘Azízy je pozoruhodným výtvorem egyptské vypravěčské prózy a ukázkou rafinovaného humoru.
Už v nejstarších rukopisech Tisíce a jedné noci nacházíme Vypravování o králi ‘Umaru ibn an-Nu‘mán a jeho dvou synech Šarrkánovi a Dau‘almakánovi. Je to nejdelší příběh Tisíce a jedné noci, hrdinská epopej starých časů, sága několika generací hrdinů, muslimských bojovníků proti křesťanské Byzanci. Ve Vypravování o králi ‘Umaru ibn an-Nu‘mán se však nepopisují pouze velkolepé souboje, šarvátky s nepřáteli a jiné podobné scény typické pro hrdinskou epiku. Kromě chlapských zápasů zažívají hrdinové příběhů také milostná dobrodružství s odvážnými pannami, amazonkami, které si nezahalují tváře, z očí jim srší jiskry a svými pohledy muže rozpalují i spalují.
Ojedinělé dílo vzbuzuje dodnes pozornost bohatstvím a důmyslností příběhů, exotickým koloritem, vtipem a vykreslením nevšedního prostředí a pozoruhodnou pestrostí námětů i stylů.
V 18. století se díky překladům začali se sbírkou seznamovat i západní čtenáři.
Slavný soubor orientálních vyprávění se po staletí rozšiřoval, na jeho vzniku a vytváření se podíleli nesčetní anonymní vypravěči, tradenti, kompilátoři, literáti a redaktoři od Indie a Íránu až po Egypt.
Monumentální sbírka nazvaná Kniha Tisíce a jedné noci je pokládána za největší dílo fabulačního umění Orientu.
Čtyřicátá pátá až sto čtyřicátá pátá noc