Každý díl je doplněn ilustracemi jiného výtvarníka.
Od vydání prvního překladu do evropského jazyka uplynulo již 300 let!
Text je často prokládán básněmi, jejichž překlad rovněž zasluhuje pozornost čtenáře. Felix Tauer je převádí pochopitelně přízvučným veršem, na rozdíl od časoměrného verše arabského, ale zachovává charakteristický rým arabské kasídy, v níž se rýmuje začáteční první i druhé půlverší a v témže rýmu průběžně každé druhé půlverší celé básně.
Pořídil jej a opatřil rozsáhlým, vědecky cenným komentářem a podrobným, zasvěceným doslovem profesor Felix Tauer. Překlad usiluje o maximální možnou věrnost arabské předloze, přihlíží k stylistickým zvláštnostem arabského textu, mj. ve všech jeho částech psaných rýmovanou prózou.
Český čtenář má k dispozici úplný překlad zmíněného Macnaghtenova kalkatského vydání (1839-1842) s přihlédnutím k tisku vydanému v káhirském Búláku.
Kniha Tisíce a jedné noci patří bezesporu k živým dílům minulosti a jako takové bude i nadále okouzlovat čtenáře svou nedostižnou fabulační invencí a skýtat mu i mnoho zajímavých poznatků o islámských reáliích středověkého arabského Východu.
Kniha Tisíce a jedné noci nese jako celek pečeť islámského prostředí, v němž se utvářela. Na druhé straně však s udivující otevřeností, lidovou jadrností a bez jakékoli prudérie nebo falešného moralizátorství představuje své hrdiny s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi, neváhá líčit často choulostivé situace, frivolní erotiku a je daleka pokryteckého mentorování. Zná život v celé jeho šíři a rozmanitosti a bere jej takový, jaký je.
Zvláště v egyptských příbězích zaznívají i sociálně kritické tóny odsuzující nebo zesměšňující praktiky policejních úředníků, soudců a jiných představitelů státní moci.
Hojně jsou zastoupeny realistické příběhy z Bagdádu a Káhiry. Odrážejí pestré prostředí těchto i dalších měst na území chalífátu, sociální složení, mravy a mentalitu jejich obyvatel.
Vedle fiktivních postav v ní jednají i postavy historické a nejednou v ní zaznívají ve zkrácené historické perspektivě ohlasy historických událostí z různých období v časovém rozpětí i několika století.
V této souvislosti stojí za zmínku, že Kniha Tisíce a jedné noci, podobně jako i jiná díla tohoto typu, svérázným způsobem zrcadlí historickou paměť lidu.
Bagdádskou (iráckou) vrstvu charakterizuje mnoho novelistických příběhů z městského prostředí, reálně odrážejících život bagdádských společenských vrstev (kupců, řemeslníků, rybářů, vojáků, soudců aj.) i chalífova. Egyptské náměty mají povýtce lidový ráz. Hýří humornými, groteskními, satirickými a anekdotickými příběhy, jejichž hrdiny jsou prohnaní taškáři, šibalové a podvodníci, a nešetří ani ostrou sociální kritikou vůči představitelům státní moci. V mozaikovité sbírce, jakou je Tisíc a jedna noc, nemohl zůstat bez povšimnutí ani folklorní epický odkaz předislámské Arábie.
Obsahuje náměty a látky indické, perské, irácké, egyptské, syrské, staroarabské (předislámské) a židovské. Uvažuje se i o vlivech řeckých a byzantských. Indické i perské náměty vynikají bohatou představivostí, pohádkovou fantastikou a logickou kompoziční výstavbou.
Tisíc a jedna noc je sbírka neobyčejně rozmanitá a různorodá, jak původem svých nesčetných příběhů, tak i obsahově a žánrově. Všechny země, jimiž po staletí vedla její pouť, v ní zanechaly svůj svébytný vklad.
K nejúplnějším a nejspolehlivějším patří kalkatské vydání z let 1839-1842, které pořídil W. H. Macnaghten.
Její znění bylo při každé reprodukci obměňováno, doplňováno nebo zkracováno, a proto pozdější texty představují různé verze a varianty spočívající na rukopisech nestejné hodnoty a spolehlivosti.
Sbírka Tisíce a jedné noci nebyla - a ani nemohla být - fixována v závazně "kanonizované" podobě. Stejně jako jiná díla arabské lidové literatury byla zapisována a redigována formou příruček pro vypravěče.
Je třeba mít na zřeteli, že žádný tisk a žádné vydání neobsahuje všechny existující texty a rukopisy.
V Egyptě ještě prošla sbírka dlouhým vývojem, byla v různých fázích písemně fixována, ale znovu ústně tradována a upravována. Tento proces trval patrně až do 18. století. Vznikla tak řada verzí a redakcí různého rozsahu. Některé cykly vyprávění (např. o Sindibádu námořníkovi) asi existovaly původně samostatně a byly připojeny dodatečně, aby se naplnil v názvu stanovený počet "nocí". Později pak různé redakce této sbírky vycházely tiskem.
V Iráku se sbírka velice rozrostla a vedle látek různého původu do sebe pojala mnoho vyprávění typicky bagdádského koloritu. V této rozšířené podobě se v 11. století dostala do Egypta, kde je již kolem roku 1200 zmiňována jako Tisíc a jedna noc. Připojení jedné noci k původnímu počtu se obvykle vysvětluje jako vliv tureckého výrazu bin-bir (tisíc a jeden) sloužícího k označení velkého množství.
V druhé polovině 8. století n. l. byla v Bagdádu přeložena do arabštiny pod názvem Tisíc nocí (Alf laila). Obsahovala necelých dvě stě příběhů, ale byla rozdělena do tisíce "nocí" (vyprávěcích úseků).
Číslovka "tisíc" tehdy mohla také znamenat prostě velký počet.
První známou podobu dostala zřejmě v Íránu za vlády sásánovské dynastie (224-642), kdy byla v pehlevštině (střední perštině) sepsána kniha nazvaná Hazár afsána (Tisíc vyprávění).
Nejstarší vrstvy Knihy Tisíce a jedné noci pocházejí z Indie a Íránu.
Výrazně převažují menší epické žánry, které jsou někdy volně, zpravidla úvodním rámcem, spojené do větších cyklů.
Kniha ve svém celku představuje neobyčejně pestrou směs epických žánrů - pověstí, legend, pohádek, příběhů a vyprávění z reálné historické skutečnosti, bajek, novel, cestopisných cyklů i rozsáhlých románů.
To však zdaleka neodpovídá jejímu neobyčejně bohatému žánrovému fondu. Pohádky jako takové tvoří v Knize Tisíce a jedné noci poměrně malou část, i když je v ní mnoho pohádkových motivů, fantastiky a nadpřirozených jevů a bytostí.
Na Západě se o této sbírce často hovoří a píše jako o pohádkách Tisíce a jedné noci.
Na jejím vzniku a vytváření se po staletí podíleli nesčetní anonymní vypravěči, tradenti, kompilátoři, literáti a redaktoři od Indie a Íránu až po Egypt. Z literárně historického hlediska se řadí k památkám středověké arabské literatury, neboť je psána arabsky a na její podobě mělo rozhodující podíl arabské prostředí.
Monumentální sbírka nazvaná Kniha Tisíce a jedné noci (Kitáb Alf laila wa laila) je právem pokládána za největší dílo fabulačního umění Orientu.
Všech 8 svazků vychází do konce roku 2011.
Milovníci umění a krásných knih mají nyní jedinečnou příležitost obohatit svoji knihovnu o toto kompletní luxusní vydání světově proslulého díla.
-----------------------------
Už staří Egypťané věřili, že jména mají kouzelnou moc stejně jako talismany. Nejdelším vyprávěním pátého svazku je pak příběh dvou nevlastních bratrů, ušlechtilého a statečného Garíba a zlého otcovraha ‘Adžíba. V závěru tohoto dílu se pak nachází několik krátkých vypravování o milencích, věrných beduínkách a iblísovi, tedy ďáblovi, který svádí člověka k hříchu.
Tento motiv je velmi starý.
pouze člověk jeho jména.
k pokladu, který může otevřít
Alá´addín má i Džaudar přístup
Podobně jako pohádkový ´
k pokladu.
ho do marockého města Fezu
potká při rybolovu a zavede
Maghribský čaroděj ho
se závistivými bratry zchudlý.
Džaudar je rybář, kvůli sporům
konec.
bohatství, ale zároveň tragický
hlavnímu hrdinovi předurčeno
a jeho dvou bratřích je
Ve Vypravování o Džaudarovi
téměř všech jazyků.
literatuře a byl přeložen do
z nejznámějších příběhů ve světové
které následují, představuje jeden
Sedm cest Sindibáda Námořního,
jenž začal v předchozím díle.
z cyklu Vyprávění královny hadů,
Je to poslední vnořené vyprávění
si ji domů.
v hradu z drahokamů a přivede
najde za mytickou horou Káf
mocných duchů a panovníků
Džánšáh ji navzdory varováním
kam nikdy nevstoupil člověk.
a odletí domů do kouzelné říše,
Dívka však najde své ptačí šaty
a unese ji.
který se zamiluje do dívky džinnů
Příběhem o princi Džánšáhovi,
Pátý díl souboru Tisíce a jedné noci začíná spletitým