Neberme nic jako zaručené. Nenechte se přesvědčit ani strachem, ani pověrami ...

Nedospělost většiny lidí

Fyzický vzhled značně klame. Většinou lidé vypadají jako dospělí, avšak nejsou takoví. Emocionálně zůstali dětmi. Pokračují v emocích a postojích, které v nich vládly v mateřských školkách a na pískovištích, pouze jim nyní říkají tak, aby to znělo lépe. Naprostá většina lidí je dosud dětmi, které předstírají dospělost. Jejich takzvané "vnitřní dítě", o němž se mnohdy hovořívá na různých seminářích, ve skutečnosti vůbec není "vnitřní", nýbrž značně "vnější".

Jak člověka roste, ztotožňuje se s různými věcmi a napodobuje to, co považuje za projev dospělosti. Nicméně to vše v něm nedělá dospělý, nýbrž dítě. Ve všedním životě se tudíž setkáváme s lidmi, kteří jen odehrávají programy a scénáře, aby jako dospělí vypadali. Zvědavost, sebelítost, závist, žárlivost, soutěživost, výbuchy hněvu, emocionální výlevy, odpor, nenávist, rivalita, soupeření, snaha být centrem zájmu a obdivu, tvrdohlavost, urážlivost, osočování druhých, vyhýbání se odpovědnosti, obviňování okolí, hromadění "věcí", snaha zalíbit se, chlubení a další, to vše jsou věci, které lze přeci vidět již u malých dětí, některé dokonce i u zvířat. Všechny tyto projevy jsou projevem dítěte.

Podíváme-li se na chování většiny dospělých lidí během dne, zjistíme, že se zas tak mnoho nezměnilo. To nám pomůže přistupovat k nim soucitně, nikoli odsuzovačně. Tvrdohlavost a vzdorovitost, typická pro dvouletého, běžně přetrvává až do velmi vysokého věku. Tu a tam se lidem podaří, že postoupí z dětství do dospívání. Pak se z nich stanou hledači nadšení a vyzyvatelé osudu. Přehnaně se zabývají tělem, svaly, flirtováním, oblíbeností a romantickým sexuálním dobýváním. Snaží se být pěkní, rozkošní, atraktivní, oslniví, hrdinové, tragikové, jsou teatrální, dramatičtí a hysteričtí. Opět i zde se jedná o snahu dítěte "chovat se jako dospělý". Vnitřní dítě se vyznačuje naivitou, snadnou ovlivnitelností, snadnou programovatelností. Dá se snadno svést i manipulovat.

Hledání sebezdokonalení

Pokud chceme přestat na lidi vnitřně i vnějšně reagovat, pomůže nám, když se budeme obeznamovat s podstatou vědomí. Lidský život je velmi těžký, dokonce i za nejlepších okolností. Neustále přicházejí frustrace, často si nemůžeme na něco vzpomenout, podléháme impulzům a stresu všeho druhu. Požadavky na nás mnohdy přesahují naše schopnosti. Na vše máme málo času, musíme dodržovat rozvrh.

Ego všech lidí je úplně stejné. Mysl je zděděna a mozek řízen geny, chromozómy a geneticky určenou "osobností". Výzkumy ukazují, že mnoho osobnostních rysů je nastaveno již při narození. Jen velice málo lidí dokáže být skutečně jinými, než jakými byli v dětství. Pouze menšina hledá sebezdokonalení či duchovní růst, protože obvykle každý sám sebe potají uklidňuje, že on je v pořádku a problémy že jsou zaviněny sobectvím a neférovostí jiných lidí...