Prastaré knihy mrtvých

Jednou z největších ztrát, jimiž je současné lidstvo nuceno platit za rychlý technologický rozvoj, jaký po vědecké a průmyslové revoluci nastal, je postupné odcizení se vlastní biologické přirozenosti a ztráta spojení se zdrojem duchovna. V době tohoto rychlého rozvoje materialistické vědy a překotného technického pokroku došlo k hlubokému psychologickému potlačení a popření tří základních složek, jež lidstvo spojují s přírodou: narození, sexu a smrti. Duchovní povědomí, zajišťující pocit smysluplné sounáležitosti s vesmírem, bylo zároveň s tím nahrazeno ateismem či povrchními náboženskými činnostmi s upadající životaschopností a významem.

Počátkem 20. století vyvolala hlubinná psychologie inspirovaná učením Sigmunda Freuda sexuální revoluci, která nám značně rozšířila pochopení pudového života a radikálně přetvořila kulturní postoje a chování. Zájem o změněné stavy vědomí, započatý kolem roku 1960 psychedelickým výzkumem a široce rozšířeným experimentováním na vlastní pěst, obrátil pozornost i k otázkám narození a smrti. To vyústilo ve výzkum psychologického dopadu porodních traumat, v rozvoj prenatální a perinatální psychologie a v zavedení nových porodnických postupů. Systematické zkoumání změněných stavů vědomí spolu s průkopnickou prací s pacienty trpícími nevyléčitelnými nemocemi, vedenou lékařkou Kubler-Rossovou a dalšími, se posléze projevilo v nebývalém oživení zájmu o psychologii umírání a o zážitky v okamžiku smrti.

Není snadné pochopit, proč se veřejnost záležitostem spojeným se smrtí otevřela tak náhle. Ale i v dobách nejhlubšího kulturního popření smrti působili tu a tam badatelé, především parapsychologové zkoumající různé stránky smrti a umírání, které své poznatky zveřejňovali ve statích a knihách...