Knihu lze doporučit jak historikům a kunsthistorikům, tak zájemcům o historii a umění vůbec.
A onou osudovou daností je Kalistovi snaha poznat Boha skrze tento svět… a zastihnout v přirozeném nepřirozené.
- tedy nikoliv v činitelích vnějších, nýbrž v osudových danostech hlubinného rázu.
Kalista rozvažuje o tom, proč jeho badatelský zájem spočinul právě v této oblasti, a uvědomuje si, že základ jeho vnitřního spříznění s barokem leží v principech, které utvářely jak charakter doby, tak jeho samého
Baroko a jeho duchovní rozměr zaměstnávalo Kalistu už od třicátých let 20. století, ale teprve v Tváři baroka nabývají jeho úvahy působivě emotivního, osobního rázu.
z něhož mohl čerpat při promýšlení svého celoživotního tématu, byla jeho obdivuhodná paměť.
Historické prameny mu byly nedostupné, a tak jediným zdrojem,
A tak naslepo, závislý na pomoci svých přátel a spolupracovníků, vyťukával na psacím stroji své úvahy o barokní epoše.
"Poznámky, které zabloudily na okraj života, skicář problémů a odpovědí," jak zní podtitul této knihy, nevznikaly snadno. Ve svých pětasedmdesáti letech Kalista začal náhle ztrácet zrak, což mu znemožnilo pracovat dále na svých rozpracovaných věcech.
Esejistická knížka z pera vynikajícího českého historika Zdeňka Kalisty je zároveň jeho knihou poslední - jejího vydání se autor již nedočkal.
Nádherná kniha přibližující duchovní pozadí barokní doby