2000 let stará indická stolní hra o člověku a jeho cestě k poznání sebe sama, života a okolního světa.

"Nechte tanec života, ať se projeví po svém. Přestaňte prosazovat svou vůli násilím. Nechte se tancem unést a dovolte mu, aby nastal. Přestaňte brát všechno zbytečně vážně a prostě si hrajte. Pohrejte si se svou životní energií a otevřete ji dveře, ať plyne vlastní cestou. Život přece není výrobní proces, nýbrž Událost. Tak jako vítr vane a řeka plyne i vy se nechte vést svou vlastní přirozeností. Vnímejte to. A hrajte si. Pamatujte, že hravost je základ, a nedovolte, aby vás opustila. U nás nazýváme akt stvoření božskou Lílou, boží hrou. Bůh nestvořil svět, je to jeho hra". (Osho)

"Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme a cokoliv se tu koná, všech se týče. Běh světa je komedií či divadelní hrou, kterou hraje s člověkem Boží moudrost v divadle světa. Život je škola Boží moudrosti. Vše ať plyne samo,nechť dalek věcí je nátlak.

Moudrost je Světlo mysli, jasně svítící na cestu lidskému rozumu, aby všechno úplně prohlédl, lidské vůli, aby dobře volila dobro, a lidským silám, aby správně jednaly.

Školou v obecném smyslu toho slova se nazývá buď dům, nebo společnost, kde se lidé učí v každém druhu umění věci znát, jim rozumět a jich užívat. Člověk se rodí schopný ke všemu, ale ve skutečnosti nezná nic, leda čemu zvykne, když mu byly jednotlivé úkony napřed ukázány a když se o ně sám často pokusí; proto se musí všemu učit a proto musí být posílán do dílny, kde se cvičí takové věci.

Jest žádoucí. aby škola byla hrou. Život je proces v němž se musí duše naučit milovat".

(Jan Amos Komenský)

Cíl vydání hry Líly

Cílem je přiblížit hru co nejširšímu okruhu zájemců. To znamená i těm, kteří nejsou zběhlí v učeních východních filosofií či jiných "duchovních nauk, avšak mají zájem se pobavit a zábavnou formou se něco nového o sobě dozvědět.

Ve skutečnosti je jen jediná hra, ta hra, ve které je každý z nás hercem a hraje svou roli. Je to Líla, božská hra, ve které se projevuje přirozená hravost Nejvyššího. Líla je život sám, je to energie projevená v nesčetných formách, divadlo, předváděné nepřetržitě vnitřním já.

Každý hráč má schopnost přijmout roli, něčím se stát. To, co je podstatou hráče, může vstoupit do jakékoli role, jakmile ji však přijme a ztotožní se s ní, stráví pohled na svou pravou přirozenost, na podstatu, která vstoupila do hry. Jeho další cestu určuje kostka karmy.

Tento stav zapomenutí však není trvalý. Tak jako jsou chvíle, kdy se Slunce zablýskne na rozvlněné hladině, tak také přicházejí chvíle, kdy se rozjasní hráčův pohled a on pak vidí celý svůj život zasazený do souvislostí většího celku, vidí jeho smysl a cíl. Tehdy také ztrácí připoutanost ke své roli, protože vidí svou pravou přirozenost, jasně vystouplou, jako když se ze změti čar vynoří obrazec.

Smyslem této hry je pomoci hráči nalézt způsob, jak hrát hru lépe a dokonaleji, jak poodstoupit od své připoutanosti. Protože tato hra je jen zmenšením velké, skutečné hry. 72 polí na hrací desce je plodem tisíciletého zkoumání nitra člověka. Je to srdce indické tradice.

Hráč se pohybuje při hře z jednoho pole na druhé a začíná vidět struktury své vlastní existence, které se vynořují a rozjasňují podle toho, jak roste jeho poznání hrací desky. Vzrůstá jeho schopnost odpoutání a vidí každý stav jako pomíjivý, pohybující se oproti nehybnému pozadí. Jakmile se pro něho tato pomíjivost stává realitou, je s to se od těchto změn odpoutat, neboť usiluje o to, aby se dozvěděl něco více o zázraku Bytí.

Jako ve všech hrách i zde je cíl. Hra se končí, až se podstata hráče znovu ztotožní se svým Zdrojem, odkud vyšla. Ten Zdroj - to je Kosmické vědomí, ryzí Bytí, nepodléhající prostoru ani času, ničím neomezeno, nekonečné, absolutní, věčné, neměnné, velké Všechno, bez vlastností a přívlastků, za jménem a formou. Hra se končí, až se hráč stane sám sebou.

Světci, kteří vymysleli tuto hru, ji používali k rozpoznání současného stavu bytí. Při hře pozorně sledovali svou pouť a zjišťovali, kteří hadi se stahují dolů a které šípy je povznášejí. Kostka karmy jim určovala cestu, odrážela jejich vlastní vnitřní stav a současně ukazovala jejich další vývoj. Hráli tu hru znovu a znovu, s plným vědomím sledovali svou cestu a zaměřovali se na své reakce, když narazili na hada nebo na šíp. Po tomto sledování souvislostí vnitřních hnutí a cestou na hracím poli mohli říci, že něčemu opravdu porozuměli bez zkreslení. Současně jim struktura hry umožnila hlouběji proniknout do principů božského vědění, na kterém je hra založena.

Vedle poznávání sebe sama i ostatních umožňuje nahlédnout zábavnou formou na lidské a morální hodnoty. Kdo chce, najde v ní mnohem více, než se na první pohled zdá. Líla může navíc stejně jako jiné systematické mantické metody (i´ťing, tarot apod.) posloužit i k věštění. Stačí zformulovat otázku, připravit si drobný osobní předmět (prsten, kamínek, pamětní minci), hrací kostku a hrát. Posun po hrací desce nám pak napoví, jaké kvality jsou pro budoucí situaci příznivé (šípy) a čeho je lepší se vyvarovat (hadi). V tom spočívá jedinečnost Líly - hry sebepoznání.

Líla se dá využít mnoha způsoby. Může hrát jednotlivec sám, pomalu a v poklidu se zamýšlet nad tím, co mu pohyb po hrací desce říká. Může to být také forma zklidnění mysli a odpočinku. Na základě zkušeností lze hru také použít k řešení aktuálních problémů. Např. pokud si položíme konkrétní ( nebo i obecnější) otázku, cesta po hrací desce nám může říci, na co je třeba dát si pozor nebo co je vhodné použít.

Pokud Lílu hraje skupina lidí (počet hráčů je omezen v podstatě pouze velikostí hracví desky), lze sledovat vlastní cestu jako v prvním případě. Zajímavé je však také též sledovat, jak se hráči pohybují vzhledem k sobě. Tam vznikají často neobvyklé situace - vytvářejí se skupinky, které jdou velmi podobnou cestou, pak se rozpadají a znovu spojují, někdo se přidá a další odpadnou, apod. Každý si může vybrat co chce.