Cesty mezi světy - internetové knihkupectví

Cesty mezi světy

KNIHY PRO VÁS SHÁNÍME, VYKUPUJEME A ZASÍLÁME KAMKOLIV

Přihlášení - Registrace

Pozoruhodné knihy Dárkové předměty Obchodní podmínky Kontakt


Výchova dítěte a metodika vyučování

Výchova dítěte a metodika vyučování
Rudolf Steiner
Rok vydání:1993
Vydavatelství:Baltazar
ISBN:80-900307-9-3
Stran:120
Skladem: na dotaz
Kategorie:Dětská literatura, dětská psychologie
Manželství, vztahy, sexualita
Náboženství a mytologie
Antroposofie
Kód:020364


Cena 198,00 Kč s 10% DPH

Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy a Metodika vyučování a životní podmínky výchovy . Obsah knihy: Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy – strana 11 Potřeba reforem a úkoly duchovní vědy. Bytostné články člověka: fyzické tělo, éterné tělo, astrální tělo, já; duchovní já, životní duch, duchovní člověk; duše pocitová, duše rozumová, duše vědomá. Trojí rození člověka. Vývoj dítěte v sedmiletém rytmu a vztah dítěte k jeho okolí v prvních třech sedmiletích. Metodické a didaktické pokyny pro rodiče i učitele. O používání duševních sil myšlení, cítění a chtění. Několik poznámek k doplnění výkladu – strana 39 Metodika vyučování a životní podmínky výchovy První přednáška, Stuttgart 8. dubna 1924 – strana 45 Charakteristické znaky novější kultury: experimenty s vnějšími jevy a vzdalování se člověka člověku. – Členění člověka na tělo, duši a ducha jako základ nauky o člověku podle antroposofické duchovní vědy. O spolupůsobení duše učitele s duší dítěte. O potřebě toho, aby vychovatel neměl na zřeteli pouze malý úsek života, nýbrž celý lidský pozemský život. Základní poznatky o souvislosti neukázněného temperamentu učitelova s tělesně-duševně-duchovní konstitucí dítěte a později se objevujícími chorobnými jevy. Výchovná hlediska pro jednotlivé vývojové fáze dítěte: v prvním sedmiletí je nejdůležitější člověk, v druhém člověk přecházející do živého umění života; ve třetím sedmiletí vyžaduje dítě to, čemu jsme se sami naučili. Druhá přednáška, Stuttgart 9. dubna 1924 – strana 58 O problému dokazování, vyžadovaného vždy vědou a příslušného základního postoje duchovní vědy. Dítě jako smyslový orgán. Síly dědičnosti ve vztahu k celé bytosti dítěte. O vlivu sil, které člověk přináší s sebou z předzemského života. Náboženské prožívání dítěte a náboženské smýšlení vychovatele. Episoda v souvislosti s Maeterlinckovou «Velkou záhadou». Dítě ve svém vztahu k okolí v době před a po výměně zubů. Dítě jako umělec. O významu obrazně utvářeného vyučování na příkladu toho, jak se dítě učí písmenům. Učební plán jako kopie toho, co je možno číst ve vývoji člověka. Třetí přednáška, 10. dubna 1924 dopoledne – strana 73 O správném «čtení» v lidské přirozenosti na příkladu vývoje vědomí lidstva. Několik výsledků «vnitřního zření» bytosti dítěte před a po výměně zubů: dětské napodobování jako východisko jeho vnitřní plastické činnosti; vliv organizace hlavy na vývoj dítěte před výměnou zubů; význam dýchání a krevního oběhu pro vývoj mezi výměnou zubů a pohlavní zralostí a z toho vyplývající pedagogické důsledky, mimo jiné na příkladu obézních a štíhlých dětí. – Umění a jejich souvislost s bytostnými články člověka: vžívání se do plastického utváření jako příprava k pochopení éterného člověka; pochopení astrálního těla vnitřním prožíváním intervalů; pochopení organizace já řečí. Čtvrtá přednáška, 10. dubna 1924 večer – strana 86 O významu «stále nově prožívaného světového názoru» učitele pro výchovu a vyučování. Proč musí předcházet výuka psaní před výukou čtení. Ke zdůvodnění epochového vyučování. Začlenění kosmu do vychovatelova obrazu světa na příkladu vývoje rostlin; působení Slunce a Měsíce na růst rostlin; Goethův názor o metamorfóze; roztahování a stahování jako zrcadelný obraz kosmických sil v rostlině; Země jako živá bytost; chápání kosmu jako základ umělecko obrazného utváření obsahu výuky. — O významu zvířecích forem v jejich vztahu k člověku (lev, býk, orel, člověk). Prožívání svobody a s tím spojené úkoly vychovatele. Pátá přednáška, 11. dubna 1924 – strana 100 Obnova entusiasmu z duchovně pojatého poznávání světa. V prvním sedmiletí: podpora «náboženské oddanosti* dítěte kněžskou výchovou. V druhém sedmiletí: znovuprobuzení této oddanosti na vyšším duševním stupni, takže se formuje přirozeně umělecké přijímání světa. Vychovatel jako autorita v souvislosti s morálním vývojem dítěte. Výchova jako sebevýchova, subjektivně a objektivně. Působení výchovy na pozdější životní fáze. Úvod k průpovědi «Hmotě se zasvětit…» Vychovatelské zasedání waldorfské školy ve Stuttgartu – strana 113 Zpráva Rudolfa Steinera o předchozích přednáškách, 20. dubna 1924.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku