Kniha náleží do spirituální linie Tolstého tvorby, která nabrala sílu a svébytný tón až v posledních dvaceti letech jeho života. Avšak o to vyzráleji a myšlenkově působivěji vyznívá. Vzdálen hluku ruských velkoměst – jak skutečným životem, tak uvažováním – představuje zde Tolstoj své nejniternější přesvědčení a životní filozofii. Promlouvá z ní především touha po lásce v nejširším slova smyslu, touha po nenásilném, klidném, spravedlivém a čestném životě s čistým svědomím a s niterně prožívanou vírou jakožto nejdůležitější životní hodnotou. Ozývá se zde zároveň jednak údiv nad nesmyslným směřováním světa od základních humanistických principů k povinné vojenské službě, válkám a zabíjení lidí, jednak také obžaloba násilí a institucí, které násilí obhajují či dokonce vyžadují. Ale zároveň je tato kniha ukázáním cesty. Cesty v duchu Ježíše Krista. Tato cesta odmítá povrchní uctívání čehokoli vnějšího, poukazuje na mnohdy absurdní církevní dogmata a odkazuje k samotnému jádru víry, k tomu, co je skutečně důležité, co bylo důležité v době Tolstého a stejně důležité je i dnes. Nenásilí, mravnost a pokora. To vše v hluboké čisté lásce. Kniha je výborem z díla podle posledního českého vydání z roku 1925 v překladu Karla Štěpánka, Josefa Bečky a Karla Velemínského.