Mezi tajemnými událostmi starověku nesporně fenomén Atlantidy zaujímá přední místo, pravděpodobně díky jedné z posledních Platónových knih Timaios a Kritias. Tato kniha vyvolala svého času vášnivé diskuse mezi historiky starověku a znalci antiky na jedné straně a neortodoxními zastánci existence několika na sebe navazujících vln vyspělé pozemské civilizace na straně druhé. Konfrontací argumentů Platónových kritiků a stoupenců z pohledu stavu poznání konce 20. století se zabýval T. Mehner. Prvním, kdo zpochybnil realitu historické existence říše mořských králů v Atlantském oceánu, byl sám Aristoteles, někdejší Platónův žák. Od té doby počet titulů zabývajících se tématikou Atlantidy neustálé narůstá. V roce 1926 vydali J. Gattefoss a C. Roux přehled atlantologické literatury značně přesahující 1 700 titulů.
 
Na konci druhého milenia však světové knihovny mají ve svých depozitech více než 2 500 titulů knih a pojednání, zabývajících se tematikou Atlantidy z mnoha často roztodivných úhlů. Kniha Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie (Ivo Wiesner) Jsou konstruovány argumenty pro i proti realitě existence Atlantidy, jejíž trosky jsou neúspěšně hledány na nejrůznějších místech světa, jako například v Antarktidě (F. Barbieron, R. a R. Flem-Ath), na Skandinávském poloostrově (O. Rudbeck), v oblasti Špicberků, v jižním Atlantiku (G. de Buffon), v zálivu Morbihan v Bretani, pod písečnými dunami Sahary mezi městem Nefta a zálivem Gabes v Tunisku (A. Herrmann), v Tartessu při staré deltě Guadalquiviru (A. Schulten), Kniha Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie (Ivo Wiesner) na pobřeží Středozemního moře mezi Tuniskem a Marokem (E. F. Berlioux), v ústí řeky Sús v Maroku (A. Routeau), či na ostrovech Helgoland, Kréta, Rhodos, Lesbos, Malta, Kypr, Santorin, Sicilie, Peloponésos a podobně. Atlantida byla hledána také v Amazonii, v Kerčském průlivu, v deltě Nilu, v zálivu Syrta a v poslední době i v takzvaném keltském šelfu, což je mořem zatopené území mezi Velkou Británií a Galií (V. Kudrjacev). Výsledky hledání Atlantidy byly dosud bohužel neúspěšné, protože hledačům Atlantidy se nedařilo najít základní záchytný topografický bod – Héraklovy sloupy. Kniha Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie (Ivo Wiesner) Připomenu tu část Solónových zápisků, které zachycují vyprávění saiského kněze Sonchise o zoufalém boji prapředků Řeků (Pélasgů, Preselenitů, Praatheňanů) s válečnou mocí Atlantidy, usilující o světovou nadvládu (překlad F. Novotný): „A tu mezi mnoha velkými činy vaší obce, jež jsou u nás vypsány, jest předmětem obdivu a nade všechny vyniká jeden svou velikostí a statečností; Kniha Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie (Ivo Wiesner) vypravují totiž písma, jak vaše obec zastavila kdysi velkou moc zpupně se valící od Atlantického moře na veškerou Evropu i Asii. Tenkrát totiž bylo lze se dostati přes ono moře, neboť mělo před svým ústím, které vy jmenujete v své řeči Héraklovy sloupy, ostrov, ten ostrov byl větší než Libye a Asie dohromady a tehdejší cestovatelé mohli se z něho dostati na ostatní ostrovy a z těch ostrovů zas na celou protější pevninu, prostírající se kolem onoho pravého moře. Neboť toto naše moře, které leží uvnitř řečeného ústí, jeví se jako záliv se zcela úzkým vchodem…“ Kniha Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie (Ivo Wiesner) Egypťané v období Solónovy stáže v Egyptě zřejmě mylně ztotožňovali Héraklovy sloupy se skalami po obou stranách Gibraltarského průlivu, který spojoval Atlantický oceán se Středozemním mořem, takže se nelze divit, že jejich omyl obsažený v Solónových zápiscích později přejal i Platón. Jenže z jiných pramenů vyplývá, že v období existence Atlantidy, tedy před více než 12 000 roky, byla hladina Středozemního moře o 250–300 m níže než dnes a Gibraltarský průliv neexistoval. Kniha Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie (Ivo Wiesner) Plinius Maior ve svém díle Naturalis historia říká, že během jedné velké katastrofy se Západní oceán provalil nově vytvořenou průrvou mezi oběma horami, a tak byla oddělena Evropa od Afriky, což dříve nebylo. Erastothenés z Kyrény, hlavní knihovník a správce Alexandrijské Bibliothéky ve 3. stol. př.n.l., napsal mimo jiné významné kartografické a zeměpisné dílo Geografika, jež obsahuje jeho zmínku o tom, že podle starých map ještě v době Trojské války (první) ještě žádná trhlina mezi skalami Gibraltaru neexistovala. Tato první Trojská válka je systémově i časově shodná s poslední etapou války mezi armádou Parašurámy-Hérakla a atlantského krále Antaiola, kterou v předchozích knihách nazývám války démonů.