Hercule Poirot, puntičkář s typickým knírkem, je jednou z nejlepších postav Agathy Christie a ve světě patří mezi nejoblíbenější detektivy. Více než dvacet let je s tímto „malým Belgičanem“ neodmyslitelně spjat i David Suchet, jeho představitel v seriálu britské společnosti ITV. Když mu v roce 1988 roli nabídli, nikdo nebyl pravděpodobně překvapen více než Suchet sám. Nakonec ji však přijal, přečetl všechny Poirotovy příběhy a vymyslel řadu rysů chování, jimiž svoji postavu charakterizoval. Postupně si k Poirotovi vytvořil velmi úzký vztah a zamiloval si jej. Výsledkem je sedmdesát televizních adaptací všech příběhů, které Christie o Poirotovi napsala, včetně posledního dílu Opona, kde se Suchet s velkou lítostí musel s Poirotem rozloučit. V knize Poirot a já vzpomíná, jak kultovní seriál vznikal, a přemýšlí, co pro něj detektiv po všechny ty roky znamenal. Ukázka z textu Tak začala má dlouhá cesta, moje snaha Poirota pro miliony diváků oživit. Věděl jsem, že chci-li to dokázat, musím detektiva s navoskovaným knírkem a všudypřítomnými „malými šedými buňkami“ poznat do nejmenšího detailu. Pro začátek jsem si obstaral všechny romány a povídky o něm a vyskládal si je u postele na hromádku. Chtěl jsem proniknout k samé podstatě toho, co si o něm dáma Agatha myslela a jaký skutečně byl. A to nešlo jinak, než že člověk do posledního slova přečetl vše, co o něm jeho tvůrkyně napsala. Nechtěl jsem, aby byl můj Poirot karikaturou, někým vymyšleným ve filmovém nebo televizním studiu. Chtěl jsem, aby byl stejně opravdový jako v knihách, tak opravdový, jak jen ho budu schopen zahrát. … Čím víc jsem o něm četl, tím silnější jsem nabýval přesvědčení, že je ho jako postavu třeba brát vážně. Nebyl bláznivým chlapíkem s legračním přízvukem o nic více, než byl Sherlock Holmes pouze mužem závislým na morfiu a libujícím si ve hře na housle. Dáma Agatha postavu Poirota propracovala a dala jí hloubku a já jsem ji právě takhle nesmírně toužil dostat na obrazovku. Roli Poirota jsem přijal, protože jsem ji považoval za dokonalý symbol toho, v co jsem u herectví věřil.