Monografii uzavírá nástin srovnávací gramatiky italických jazyků a základní argumenty o možnosti zařadit mesapštinu mezi tzv. helénské jazyky. Bibliografie za každou kapitolou přináší průřezovou informaci o vývoji i současném stavu bádání.
Své místo v knize našly i komunity s minimální epigrafickou tradicí či zcela bez ní - v případě Ligurů, Ausonů nebo předřeckého a předřímského obyvatelstva Sicílie, Sardinie a Korsiky publikace nabízí podrobný rozbor zpráv antických autorů, které se jich týkají.
Opomenuty však nezůstaly ani populace jasně či pravděpodobně neindoevropské, mj. Punové, Etruskové, Rétové, Kamunové.
Bohatá obrazová příloha seznamuje čtenáře se stěžejními nápisnými památkami těchto národů.
například Venety, Falisky, Umbry, Jihopikény, Volsky, Osky aj., ale též keltské Leponty a předalpské Galy.
Na četných příkladech komentovaných archaických nápisů představuje rané obyvatele Říma a jeho okolí i další příbuzné z italické větve indoevropské jazykové rodiny,
Seznamuje čtenáře s původem alfabetického písma ve Středomoří, s jeho cestou na Apeninský poloostrov zprostředkovanou Řeky k Etruskům a jejich prostřednictvím pak k ostatním národům v severní a centrální Itálii a nezávisle k Mesapům v jižní Itálii.
Shrnuje současný stav historického, lingvistického a speciálně epigrafického bádání o antické Itálii v prvním tisíciletí př. Kr.
Monografie Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma je určena klasickým filologům, romanistům, indoevropeistům, historikům a archeologům antiky a všem zájemcům o tyto obory, zvláště pak studentům.