Závěr
XII. Putující daimón
XI. Nesmrtelná psýché před Platónem
X. Attická tradice eschatologického myšlení
IX. Slovo jako farmakon
VIII. Lékař léčí tělo, filosof zbavuje duši vášní (Démokritos)
VII. Duše a tělo jako oheň a voda (Hippokratovský spis O životosprávě)
VI. Duše a tělo očima lékaře (Hippokratovské spisy)
V. Duše v zrcadle múz
IV. K duši patří logos, který roste sám sebou (Hérakleitos)
III. O duši, vodě, vzduchu a teplu
II. Člověk bez těla - člověk bez duše (Homér)
I. Proč homérští bohové nemají duši?
V čem je problém?
Předmluva
Obsah:
Předkládaná kniha se pokouší ukázat, že představa duše a těla jako protikladných, na sobě nezávislých principů, je jen krajní a pro antické Řecko poměrně netypickou verzí myšlenky rozlišující přirozenost člověka na duševní a tělesnou stránku.
V extrémní podobě je tato opozice vnímána jako dualismus duše a těla, jehož kořeny jsou hledány již ve starém Řecku.
Pojmy duše a tělo, které jsou samozřejmou součástí našeho každodenního jazyka, zpravidla chápeme v jisté opozici.
Studie k počátkům řeckého myšlení o lidské přirozenosti z hlediska rozlišení duše-tělo