Rozchod, změna partnera, rozvod, to vše máme dnes rychle po ruce, když ve vztahu nastanou problémy. Wilffried Nelles, jeden z nejznámějších následovníků Berta Hellingera na poli rodinných konstelací, nám vysvětluje, o co přijdeme, opustíme-li partnera, místo abychom se mu otevřeli. Neboť krize jsou šance, ve kterých vztah získává hloubku. Láska přivádí osobní já až k jeho hranicím. Jenom ten, kdo obstojí v této výzvě, může růst.
Díky takovému poznání jsme klidní a uvolnění. Neboť ať už nás celek zavede kamkoli, jsme na správném místě.
Samozřejmě že nám není vždy zjevné, co od nás ono hnutí chce, jestli jsme s ním ještě v souladu nebo ne. Nemůžeme se toho dopátrat pomocí analýzy a přemýšlení. Někdy se nám to vyjeví, a my pochopíme.
A oba jsou bezmocní vůči tomu velkému, co nás vede a nese. Také nechtění může být pouze výrazem této síly, aniž by si toho jednotlivec byl vědom. Tato síla je pak může od sebe opět odvést. Když se vůči tomu bráníme, ztvrdneme.
Oba partneři mohou dělat vše, co je v jejich silách, aby vztah posílili, ale každý to může dělat jenom pro sebe, ne pro druhého. Když jeden nechce, je druhý bezmocný.
- nám nepřístupný osudový pohyb, který oba kdysi svedl dohromady.
K lásce a partnerství patří tři: oba partneři a to, co působí za nimi
V takovém případě by ani děti neměly být důvodem k tomu, abychom ve vztahu setrvávali, neboť děti trpí v otrávené atmosféře více než dobrým rozchodem.
Možná, že pak lze ještě zachránit lásku a vzájemnou úctu tím, že se člověk vztahu vzdá.
Tam, kde se pouze bojuje se zaťatými zuby o přežití vztahu, nebo si partneři jdou pouze z cesty, aby nedocházelo ke konfliktům, je sen v nedohlednu.
Tam, kde jsou rozdíly příliš velké, dochází k narušení lásky.
Společné překonávání těžkých období a stání při sobě nejsou samoúčelné.
To jsou samy o sobě hodnotné věci, ale láska má přece jen mnohem hlubší potenciál.
Bez toho by nic nerostlo, neprohlubovalo se, ale zastavilo by se na stupni zamilovanosti, fascinace, sympatie, vzájemného snášení se.
ale i láska sama potřebuje zrání a očistu, kterou s sebou nese překonávání těžkých časů.
Přesto však zůstává jeden odkaz, který je třeba brát vážně: nejenom manželství, nejenom vztah, nejenom společenská organizace a řád lásky,
Neměly už by také existovat žádné morální požadavky, protože pod tlakem se nemůže dařit ničemu, žádnému vztahu, ani lásce.
Obojí už dnes neexistuje.
To bylo kdysi pro mnoho lidí téměř nezvratným náboženským přikázáním nebo prostě důsledkem ekonomické nutnosti.
"Musíte stát při sobě v časech dobrých i zlých."
krize jsou šancí pro růst, když síla sexuality a lásky stojí tváří v tvář řádu vazby
láska, touha a růst v partnerském vztahu;