Přestože pocházíme z různých zemí, máme stejné problémy, stejná zranění, stejné těžkosti. Než jsem začal se službou evangelizace ve světě, myslel jsem si, že zranění, která prožívá africká žena, jsou zcela jiná než ta, která trápí Angličanku. Myslel jsem si, že těžkosti indického muže jsou jiné než těžkosti Australana. Ale navzdory rozličným kulturám člověk zůstává člověkem, žena zůstává ženou, a v podstatě máme všichni stejná zranění, prožíváme stejné úzkosti, stejné obavy. (…) Snad nemusím nikoho přesvědčovat o tom, že potřebujeme uzdravení. Možná potřebujeme uzdravení duchovní, tělesné nebo vnitřní. Zde se zcela zvláštním způsobem zaměříme právě na vnitřní uzdravení neboli na uzdravení vzpomínek. To však není možné bez uzdravení duchovního. Svatý Pavel říká, že v každém z nás je starý člověk. Ale kdo je ten starý člověk, který v nás žije? Je to naše staré “já”, plné strachu a hněvu, které je strnulé a sobecké, které se brání a zoufá si, které snadno podléhá depresím a znechucení. Pán chce, aby v nás starý člověk zemřel a aby v nás začal žít člověk nový. Vždyť on přišel, abychom měli život, a to život v hojnosti (srov. Jan 10,10).