Příznivé klimatické podmínky Egypta umožnily dochování rukopisů různého obsahu a rozličných literárních žánrů.

Jedinečné svědectví o tom podává soubor koptsky psaných textů, který je znám pod názvem kodexy z Nag Hammádí (sestaveny v 4./5. stol.).

První svazek tohoto výboru textů z Nag Hammádí přináší spisy z druhého kodexu, které jsou tak různorodé jako celý soubor sám.

Ve druhém kodexu se dochovalo mj. tzv. Tomášovo evangelium (pol. 2. stol.), jakási sbírka výroků Ježíše navazující na některé proudy staré křesťanské tradice o Ježíšovi a částečně poznamenaná i předgnostickým platonizujícím myšlením;

dále Filipovo evangelium, které je ovlivněno valentinskou gnózí (2. stol.) a vyjadřuje mj. zajímavé gnostické pojetí smrti. Patří sem i spis zvaný Podstata archontů (2. pol. 3. stol.), kde se čtenář dozvídá něco o vzniku, povaze a působení nižších božských bytostí, které stvořily tento svět a snaží se v něm svévolně uplatňovat svoji moc.

Další spis O původu světa (konec 3. / začátek 4. stol.) pojednává o celé historii světa, přičemž vykládá první kapitoly knihy Genesis v gnostickém duchu. Výklad o duši představuje pokus interpretovat řecký mýtus o pádu duše svébytným a tvůrčím způsobem za použití biblických citátů, ale i citátů z Homéra. A konečně Tomášova kniha, text stylizovaný jako dialog se vzkříšeným Kristem, je výzva k duchovnímu zdokonalení, v níž jsou prvky platónské etiky spojeny s vypjatým asketismem.