Ty byly a jsou námi upřednostňovány a nevyhneme se jim ani nyní. Je jimi samotné lidské myšlení a jeho pohyby.
Celkový nárys jsme se již snažili podat v předchozích Pojednáních a nyní se vypravujeme do míst, jež jsme dosud míjeli, ne snad proto, že bychom netušili jejich obtížnost (a snad i naší teoretickou nedovybavenost), ale spíše z toho důvodu, že je bylo možné odsunout stranou a vydávat se po hlavní linii našich úvah.
K tomu se odhodláváme a vypravujeme na zkušební cestu.
Takovéto testy přináleží jako nástroj vědám. Filosofie nedisponuje těmito nástroji k obrábění myšlenek, proto jediným pro ni testujícím prostředkem je samotné lidské myšlení.
Nejde nám tedy o testy empirické, nebo snad dokonce experimentální.
Domníváme se, že když se nám podaří charakterizovat tato prázdná místa ve funkčním modelu mysli tak, že vše bude koherentní s předcházejícími domněnkami, pak model odolá testům na něj kladeným.
Jsou jimi především takové díry ve funkčním modelu mysli, jakými jsou emoce, motivace, nebo pojem vědomí a nevědomí a některé další, které neustále atakují naší mysl.
Zároveň, domníváme se, zaplníme dosud prázdná místa, kterým jsme se vyhýbali.
Jedinou cestou k ucelenější představě o funkčním modelu mysli je cesta testování našich dosavadních závěrů.
Opět přikročujeme k Pojednání o lidském myšlení.