Nad některými rozhodnutími politiků zůstává rozum stát. Kniha Davida Owena odhaluje, že mnohé z těchto kroků vyplývají z nemocí, jimiž politik trpí, anebo souvisí s jevem, který sám autor nazývá "syndrom hybris", tedy s jakousi "zpupností z povolání". Podle Owena vede přehnaná sebedůvěra u politika k tomu, že nedbá rad, ztrácí kontakt s realitou, a tím i soudnost, a ponechává si výhradní právo k rozhodování. Svoji koncepci "syndromu hybris" a vlivu nemocí na vládnutí dokládá Owen mnoha konkrétními případy demokratických i autokratických politických leaderů v období let 1901-2007 v konkrétních situacích. Hovoří o britském premiérovi Anthony Edenovi v době Suezské krize 1956, o J. F. Kennedym za Kubánské krize, o vlivu rakoviny na politické působení posledního íránského šáha nebo francouzského prezidenta Françoise Mitterranda či o "syndromu hybris" u prezidenta Bushe a britského premiéra Tonyho Blaira. Jako praktický politik přichází i s konkrétním doporučením: otevřenost v informování o závažnějších chorobách politiků by mohla přispět k jejich lepší kontrole a prospěla by všem zúčastněným.