Vztah mezi mužem a ženou rýsuje na pozadí kulturních návyků jako vystoupení z individuálního já a naplnění principu dynamické jednoty.
Na základě spojení východních a západních esoterických systémů vyvozuje princip klidného činu.
Autor tvrdí, že má-li být člověk sám sebou, nestačí spoléhat se na tzv. zdravý rozum nebo naopak na pudovou zkušenost.