Řekla jsem ti, abys seděl klidně, opakuje mu, zatímco se pokouší mu vymáčknout černý uhřík na čele.....
Samozřejmě, když budeme hledat hnidy, najdeme tu lehký pupínek či tam jizvičku po operaci, ale to jsou mikroskopické vady, které je schopen správně vnímat pouze zamilovaný pohled a pak si je vštípit do paměti pro svou osobní rozkoš.
Protože ona je zářivá, tak jasně, jako že on je šťastný.
Když se tak na ni dívá hodně zblízka - je nakloněná nad ním - má Blériot pocit, že její tvář se rozpadá na milion světelných atomů, které z ní vyzařují.
Život je krátký, řekne jí.
Když se oholí, sedne si na stoličku s hlavou poslušně zvrácenou dozadu, a Nora, která na sobě nemá nic, mu masíruje vlasovou pokožku a protrhává mu obočí - Louisi, seď klidně - a jako pravá profesionálka mu opiluje nehty.
Světlo ze zahrady chvílemi rýsuje na bílých kachličkách jejich dva usmívající se stíny, jako by se tak usmívaly už celá staletí.
Při pomyšlení na den prázdnin s Norou - jeho žena se nevrátí v podstatě do večera - cítí Blériot pod sprchou, jak se mu celá duše čeří vlnkami štěstí. Navíc je neobyčejně krásně.
Potom se svléknou a odšourají se do koupelny a poslouchají rádio.
V osm hodin je už Nora dole, vypadá trochu strhaně a vlasy má rozcuchané. Snídají narychlo krajíc chleba a pak vypijí zbytek bílého vína. V ranním tichu vydávají dveře velké ledničky při otevírání i při těžkopádném zavírání gumové mlasknutí.
Ukázka z textu:
Příběh nekonečného a neřešitelného milostného utrpení, které je silnější než všechno ostatní.
Louis, Murphy a Nora, kteří propletenými vášněmi a svým antihrdinstvím připomínají modernější verzi Truffautova Julese a Jima...
Dva muži a jedna žena... klasicke vrcholy milostneho trojúhelníku v podání francouzského spisovatele, který za dílo obdržel Prix Femina.