Muž s puškou sáhnul po nábojích. Armín toho využil a vskočil do protějších dveří. Byla to stáj. Cítil pronikavý pach výkalů a slyšel neklidné přešlapování zvířat. Opatrně se sunul tmou. Cosi velkého se o něj otřelo a hřbet ruky mu orazítkoval vlhký dotek nozder. Sáhnul před sebe. Prsty narazil na huňatou srst. Těsně u něj stála lama. Dotek Armínovy dlaně ji vyplašil. Ustoupila a neklidně zafrkala. Muž s puškou si to vyložil jako pozvání. Rozrazil dveře a nahlížel do tmy. Armín zaznamenal na světlejším pozadí otevřeného prostoru siluetu nahrbené postavy. Obrys hlavně mířil do stáje. Armín doufal, že ho střelec nevidí a pokusil se uhnout stranou. Sláma pod našlapujícíma nohama zavrzala. Puška se stočila po zvuku. Armín udělal dva rychlé kroky vpřed a zároveň trochu stranou, aby se dostal ke dveřím z boku, napřáhl se a vší silou udeřil stativem muže do obličeje. Ozvalo se tlumené lupnutí zborcené nosní přepážky. Kamera se vyloupla z úchytu a odletěla stranou. Muž se zapotácel, ale neupadl. Pušku stále svíral v ruce. Armín útok zopakoval. Jak máchnul stativem, muž ve dveřích instinktivně zvedl ruce před sebe. Úder do hřbetu ruky mu vyrazil zbraň. Prudký náraz ale zároveň vyvrátil stativ. Jeho kovové tělo vyklouzlo Armínovi z dlaně a zmizelo za puškou ve tmě. Armín nebyl rváč, ale tušil, že soupeř je oběma ránami otřesen, a že tahle výhoda nebude trvat věčně. Oběma rukama popadnul zjízvence za umaštěnou košili a jak ho přitahoval k sobě, švihnul kolenem nahoru. Drtivý úder do slabin nezklamal. Chlap bolestně natáhnul vzduch do hrdla. Ramena mu zvadla. Armín ho praštil pěstí do brady a vzápětí mu zabořil pravičku do břicha. Rána na solár banditu sundala. Prsty obou rukou zaťal Armínovi do ramen, jakoby se chtěl o něj opřít. Na zlomek sekundy popadal dech. Pak se mu z úst vyvalily zvratky. Křečovité sevření prstů povolilo. Bezvládné tělo se svezlo k zemi.
Zvuk motoru přilákal lovce. Do světelného proudu reflektorů vstoupil malý zjizvený muž s puškou v ruce. Nemusel se představovat, aby bylo jasné, že není z vesnice. Střílel bez míření rovnou před sebe, jednu ránu za druhou. Kulky zvonivě provrtávaly kapotu. Přední sklo se roztříštilo. Vůz nadskočil na výmolu, nezahnul do uličky mezi domy, ale narazil rovnou do zdi stodoly. Nedovřené dveře na straně u řidiče se rozletěly a od volantu se sesulo k zemi mrtvé tělo rozstříleného Benita.
Armín strnule zíral na lebku, výhružně svítící do noci. Viděl, že osiřel a došlo mu, proč. Popadnul kameru, upevněnou na nízkém stativu, a přikrčen k zemi se opatrně přesouval podél zdi k džípu, zaparkovaném na druhé straně čarodějova domku. Řidič Benito už pochopil, co se děje a rozhodl se včas opustit bojiště. Nastartoval a vyrazil. "Sakra. Počkej na mě." Armín vyběhl zpoza domu a snažil se auto dohnat.
Kdesi na kraji vesnice varovně zaštěkal pes. Noci suše třeskl výstřel. A pak další. Pes zakňučel bolestí a ztichnul. Vesničané, stojící okolo curera, strnuli strachem. Ve tmě se ozvaly chvatné kroky, jak několik postav přeběhlo mezi domy. Několikrát vrzly dveře, slepice začaly kdákat, prase poděšeně kviklo. Pak kdosi zakřičel: "Bandidos." Další slova urval výstřel. Žena, sedící před curerem, se pokřižovala a pak začala pronikavě ječet. Byla to chyba. Do zdi nad její hlavou narazila kulka. Střelec nikoho z účastníků seance zřejmě neviděl, pálil jen po zvuku. Žena se vyděšeně sesula k zemi a začala plazit pryč. Čaroděj prchal opačným směrem. Vesničané kvapně zmizeli ve tmě.
Silný poryv větru vzedmul ze země oblaka prachu a sfouknul skomírající ohníček. Nastala absolutní tma. Armín zaklel. Jediný zdroj světla pro kameru zhasnul. Oheň za sto dolarů byl nenávratně pryč. Trvalo dobrou hodinu než přemluvil curera, aby u obřadu smělo hořet alespoň pár polínek. Seance se tradičně konávají za úplné tmy, ale když je potřeba namíchat čarovný nápoj, curanderos klidně použijí baterku. Tímhle argumentem, podloženým stodolarovou bankovkou, Armín čaroděje přesvědčil. Ale teď tušil, co uslyší. Duchové si oheň nepřáli, proto ho sfoukli. Zapálit novou hranici je proto nemožné. Zklamaně sáhnul po kameře, aby ji vypnul.
To sdělení Armína zaskočilo. Věděl že tinguna je jakési energetické silové pole, kterým se zasvěcené osoby chrání před účinkem magických sil. Curer sáhnul do misky s minerály, vytáhnul placatý kamínek a polil ho svěcenou vodou. Přitom stále mumlal jakési zaklínání. Armína překvapilo, že tekutina při doteku s pórovitým povrchem zasyčela a změnila se v nepatrný obláček páry, jako když nalijete trochu vodu na rozžhavenou plotnu. "Přes hradbu tinguny jaguár nepřeskočí." Ujistil curer Armína a podal mu kamínek. "Ale střežte se Oči smrti, střežte se jejich pohledu." Hlas se mu zklidnil. Strnulé rysy tváře povolily. Skelný povlak očí se rozpustil. Kamínek byl horký jakoby ležel v žhavém popelu. Armín ho chvíli rozpačitě převaloval v dlani a pak beze slov schoval ve své kožené peněžence. Curer se otočil k čekající ženě. Díval se na ní, jakoby se snažil rozpomenout kdo je a co po něm vlastně chtěla. Byl zmatený. Armín si uvědomil že curer zřejmě nechápe , co se právě stalo, jakou věštbu vyslovil a proč. To bylo zvláštní. Curer se pátravě zahleděl na rozpůlené zvíře. Chystal se znovu promluvit.
Curer v dramatickém gestu vzepjal ruce nad lebku, na okamžik strnul, jakoby odkudsi z neznáma přijímal odpovědi na všechny kladené otázky. Tvář měl staženou napětím. Náhle se prudce otočil k Armínovi. "Síla, zrozená v hloubi jeskyně, oživí dávné zlo. Potomek černého jaguára se blíží... Chraňte se Oči smrti."Žena, které měla být věštba určena, zmateně zírala. nechápala, proč šaman promlouvá k bílému cizinci a ne rovnou k ní, když si obřad zaplatila. "Jaguár přichází a řve. Zahubí každého, kdo se mu postaví." Rozšířené zorničky očí, vytřeštěných v transu, dokazovaly, že curer již nevnímá realitu. S rukama stále nataženýma před sebe se lehce kýval dopředu a zpět. "Jen mocnější tinguna jaguára zkrotí a zastaví." sípal vzrušeně.
Armín napjatě sledoval, co přijde. Curer soustředěně hleděl do obou podélných půlek ještě se škubajícího těla morčete. Z jeho nepatrně se pohybujících rtů vycházel nesrozumitelný proud slov. Žena, která seděla na protější straně, trpělivě čekala na věštbu. Ostatní vesničané postávali za ní v uctivé vzdálenosti.
Seděli na rozpráskaném hliněném plácku u zdi čarodějova domku. Noc byla temná. Navzdory tomu, že se blížila půlnoc, měsíc zůstával ještě kdesi za obzorem a chabý svit hvězd nedokázal proniknout pošmourným příkrovem oblohy. Občasné poryvy větru zvedaly zrnka prachu a dusily nízký oheň, který ozařoval seanci mihotavým světlem skomírajících plamínků. Curer se naklonil před sebe. Mohlo mu být okolo čtyřiceti. Měl ostře řezanou tvář s pronikavým pohledem a skobovitým nosem nad tenkými rty. Dlouhé prameny černých smolných vlasů ukrýval pod pletenou čepici s výrazným vzorem. Byl naboso. Hubené tělo halila pouze tmavě zelená košile s krátkým rukávem a ušmudlané, plátěné šortky. Na tenkém pestrobarevném koberečku po jeho pravé ruce stály baňky s různými lektvary, misky se svazky usušených bylin a kousky minerálů, svěcená voda v láhvi, a také nádobka s haluciogením odvarem z kaktusu, nazývaného San Pedro. Uprostřed toho všeho ležela zažloutlá lidská lebka. Její duch měl čaroděje bránit proti útokům ďábelských sil a pomoci mu rozmlouvat s nadpřirozenými bytostmi.
Mačeta prosvištěla vzduchem. Její ostří se zakouslo morčeti do páteře. Rána byla tak prudká, že zvíře ani nestačilo zapištět bolestí. Jeho tělo se rozpadlo na dvě poloviny. Armín ucítil, jak mu tvář skropily kapky vystříklé krve. Setřel je rukávem košile a zkontroloval, zda nezasáhly i objektiv kamery.
NOC ČARODĚJE
Ukázka:
Napínavý detektivní příběh v němž se reálné prolíná s nadpřirozeným , pochopitelné s nevysvětlitelným. Akční děj plný děsivého tajemství, přináší nečekané zvraty a překvapivá rozluštění.
Spisovatel Armín a půvabná studentka Katka Nelserová řeší spletitý případ, jehož kořeny sahají až do dob starého Mexika. Snaží se zastavit zlo, které jakoby nepocházelo z tohoto světa. A sami se při tom dostávají do zóny ohrožení.