Od prvního vydání publikace uplynulo deset let (2003). Poločas informací je v současné neurovědě jen několikaletý. Nejde ale o to, jak velký podíl informací z prvního vydání je překonaný. Nabyly totiž odlišnou strukturu. Pod tímto úhlem pohledu vypráví první kapitola o evoluci, druhá o vědomí, třetí o objevu, stavbě a činnosti implicitního neboli defaultního systému mozku, neboť ty jsou považovány za klíčový aspekt, druh těžiště sebeuvědomování. Další kapitoly pak mluví o sebeuvědomování při spánku, anestézii nebo hypnóze, v průběhu vegetativního stavu, při autismu, schizofrenii a depresi, při demenci, psychopatii a disociativních stavech. Poslední kapitola stručně zmiňuje, jak je sebeuvědomování utvářeno kulturními vlivy. Knížka je čtenářsky náročnější, určena především lékařům, psychologům, filosofům, přírodovědcům, odborníkům na počítačové vědy, pedagogům na středních školách, motivovaným teologům - a samozřejmě i všem, kdo se snaží pochopit, co znamená, řeknou-li si "Já".

Obrazová příloha
Výkladový slovník
a další
Filosofie a filosofové vědomí
Teorie lidského vědomí
Vývojové kořeny lidského vědomí
Vývoj vědomí u dětí
Vědomí u zvířat
Funkční systémy čelních laloků
Emoce
Pravý a levý mozek neboli lateralita
Rozhodnu-li se, pohnu prstem
Přitahuje to pozornost
Mluvím
Pamatuji si - což vím i nevím
Vidím a vím, že vidím
Bdím nebo spím
O genech, nervových buňkách a jejich systémech

Knížka je čtenářsky náročnější, určena především lékařům, psychologům, filosofům, přírodovědcům, odborníkům na počítačové vědy, pedagogům na středních školách, motivovaným teologům - a samozřejmě i všem, kdo se snaží pochopit, co znamená, řeknou-li si "Já".

František Koukolík je lékař, neuropatolog, jenž se zabývá vztahem mozku a chování.

Ve své knize se zaměřil na starou a otevřenou otázku
- jak a proč mozek tvoří vědomí a jaký je vztah mozku vědomí a sebeuvědomování.

Kniha je založena jak na praktických klinických zkušenostech, tak na současné zkušenosti kognitivní a výpočetní neurovědy.
Autor chápe vědomí i sebeuvědomování jako funkční systémy mozku.
Poslední kapitola stručně zmiňuje, jak je sebeuvědomování utvářeno kulturními vlivy.
Další kapitoly pak mluví o sebeuvědomování při spánku, anestézii nebo hypnóze, v průběhu vegetativního stavu, při autismu, schizofrenii a depresi, při demenci, psychopatii a disociativních stavech.
Pod tímto úhlem pohledu vypráví první kapitola o evoluci, druhá o vědomí, třetí o objevu, stavbě a činnosti implicitního neboli defaultního systému mozku, neboť ty jsou považovány za klíčový aspekt, druh těžiště sebeuvědomování.
Nejde ale o to, jak velký podíl informací z prvního vydání je překonaný. Nabyly totiž odlišnou strukturu.
Poločas informací je v současné neurovědě jen několikaletý.
Kniha, kterou obohacuje velký počet klinických pozorování a obrázků, je určena lékařům, psychologům, filosofům, odborníkům počítačové vědy, zvláště pak široké vzdělané veřejnosti.