Snad dokáže tato kniha dostatečně vysvětlit, proč si oba solunští bratři svým životem a dílem zasloužili nejen své svatořečení, ale i onu poctu nejvyšší, kdy byli papežem Janem Pavlem II. v roce 1980 vyjmenování spolu se svatým Benediktem, zakladatelem západoevropského mnišství, patrony a učiteli Evropy.
Ve vzpomínkách obou bratří před námi vyvstává dávno zasutý svět Byzantské říše v dobách jejího rozkvětu, odhaluje se jemné předivo vztahů mezi Konstantinopolí a Římem, mocenské zápasy podbarvené náboženskými rozdíly, které zásadním způsobem ovlivňovaly dějiny Evropy v devátém století, i spletité cesty, jimiž se šířilo křesťanství na sever a východ Evropy.
Metodějovi, svému stašímu bratrovi, jenž má nést dál pochodeň poznání, již spolu v Moravské říši zažehli. Otevřeně se vyznává i ze všeho, co si klade za vinu a čeho lituje.
Během dlouhého několikadenního rozhovoru s bratrem Metodějem, kdy si uvědomuje, že už ve svém grandiózním díle nebude moci pokračovat, vzpomíná na své vzestupy a pády, pravdivě a sebekriticky bilancuje a hodnotí svůj vztah k rodičům, přátelům a politikům, kteří ovlivnili jeho život, ale i k samotnému
rekapituluje v posledních dnech svého života vše, co prožil a vykonal.
Konstantin Filosof, známý též pod mnišským jménem Cyril, kdysi profesor konstantinopolského vysokého učení a chartofylax tamějšího patriarchy, člověk pověřovaný vždy znova důležitými diplomatickými misemi v zájmu Byzantského císařství,
Román Antonína Polácha, který se opírá, jak je tomu u autora zvykem, o důkladné studium historických pramenů, nám přiblíží nejen jejich moravskou misi, ale i tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení.
A co vlastně víme o době, ve které žili?
Jak málo o nich víme!
Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové, kteří právě před 1150 lety přinesli křesťanství na Moravu.
Pohnuté životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje