Král Slunce a Versailles představují pro celou Evropu symboly absolutistické panovnické moci a nevídaného přepychu. Jaký však byl všemocný panovník v lůně své rodiny? Podobně jako jeho děd Jindřich IV. choval Ludvík XIV. stejně vřelé city ke všem svým potomkům, ať legitimním či nelegitimním. Zajistil jim život hodný princů z královské krve, ale to neznamenalo, že by jim bylo dovoleno dělat, co se jim zachce. Prvním zákonem rodu totiž byla poslušnost vůči jeho hlavě, tedy králi, a služba zájmům státu byla samozřejmostí. Právě z tohoto hlediska Ludvík dohlížel na výchovu svých potomků i na jejich manželské svazky. Autor představuje velkého panovníka z mnoha stránek: jako vládce, manžela, milujícího otce rodiny i „krotitele“ nepokojných příbuzných z vedlejších rodových větví.