Pochopí ji zle a nesprávně. Maháriši učil také stezku odevzdanosti, která je spojením guru jógy a karma jógy. Naprostou odevzdanost své osobě přímo vyžadoval.
Hlasatelé neúsilí tvrdí, že jsme božští a tedy, že není oč usilovat. Podstatně božskými skutečně jsme, ale svou božskost nežijeme a ani ji neznáme. Tito lidé nám jen potvrzují, že mysl plná zla a nečistot nemůže správně pochopit ani nejjasněji vyloženou nauku.
Nosným prvkem mudrcova učení je átmavičára, ke které je potřebné úsilí. Hlavními našimi překážkami na stezce totiž jsou ego a vásány. A tudy se ubírá i naše úsilí o dosažení božského života - prováděním átmavičáry a rozpouštěním vásán nepřátelských poznání.
Kniha líčí i mnoho příkladů moci Já, která se projevuje prostřednictvím pomoci mudrcovy osoby.
Cílem žákovství je tento neradostný stav vyřešit, což je možné pouze rozpuštěním ega a dosažením poznání Sebe a konečného vysvobození z nebožských zrodů. A k tomu je mistr naprosto nezbytný.
Nemá jinou vyhlídku než sklízení zlé karmy.
Významné jsou Mahárišiho názory na vztah mistra a žáka. Vycházejí ze skutečnosti, že žák je ego, bytost odpadlá od Boha, a proto v současném stavu naprosto nebožská.
Na základě výpovědí těch, kteří s ním pod Arunáčalou žili, boří tak časté mýty o tom, že byl ke všem stále jen milý a laskavý, do ničeho nezasahoval, nikdy se nezlobil apod.
Kniha o životě a učení Ramany Mahárišiho skvěle doplňuje literaturu o tomto mudrci.