Rozsáhlá práce věhlasného švýcarského teologa a polyhistora Hanse Künga je věnována židovskému náboženství v proměnách tří tisíciletí:

od Abrahama až do roku prvního vydání knihy, tj. do roku 1991 po válce v Zálivu.

Toto komplexní dílo je první z trilogie věnované třem abrahamovským náboženstvím: Židovství (1991), Křesťanství (1994) a Islám (2004).

Ve třech oddílech (Minulost dosud přítomná, Problémy současnosti, Výhledy do budoucna) autor podrobně a poučeně charakterizuje židovské náboženství zejména z teologické, historické a politické perspektivy. Neustále v řadě paralel konfrontuje a srovnává židovství s křesťanstvím a islámem, přičemž je – jak je u něho obvyklé – velmi kritický především k církevnímu křesťanství v jeho dějinném vývoji (zvláště katolictví);

naopak je nadmíru politicky korektní k islámskému světu. Široce pojatá religionistická práce člení dějinný vývoj židovského náboženství do pěti paradigmat (kmenové paradigma předstátního období, paradigma říše v době monarchické, teokratické paradigma poexilního židovství, rabínsko-synagogální paradigma středověku a asimilační paradigma moderny). Podrobně se věnuje i dějinám židovského národa, zvláště holocaustu a postoji křesťanských církví k nacistickému pronásledování Židů, sporu židů a křesťanů, Státu Izrael a jeho budoucnosti, blízkovýchodnímu konfliktu a také vzniku a vývoji ortodoxního, reformovaného a konzervativního judaismu v moderně a jeho perspektivám v postmoderně.

Autor si také klade klasickou závažnou otázku, jak je po Osvětimi možné mluvit o Bohu a jak jej chápat. Velice fundovaná, bohatě faktograficky doložená práce ve své době byla, a po pětadvaceti letech stále je, významným příspěvkem k mezináboženskému dialogu a rozvíjí autorovy myšlenky globálního světového étosu.

Z PŘEDMLUVY AUTORA

V této knize nejde o analýzu náboženské situace naší doby bez analýzy živého judaismu! Jaká bude budoucnost judaismu, když nové tisíciletí je už na dosah a celý svět si klade tuto otázku. Vždyť v judaismu, nejstarším ze tří prorockých náboženství, se jako v ohnisku zrcadlí všechny náboženské problémy doby na prahu nového tisíciletí. Ať je jakkoli malý co do počtu těch, kdo se k němu hlásí, je judaismus přesto duchovní velmocí. Přímo se nabízí, abychom právě jím zahájili náš projekt „K náboženské situaci doby“, který se má nejprve zaměřit na tři prorocká náboženství blízkovýchodního původu.

Vycházím z toho, že všechna světová náboženství, ať už křesťanství, judaismus nebo islám, jsou živé, nadindividuální, mezinárodní a transkulturní systémy, které v průběhu tisíciletých dějin prošly různými epochálními konstelacemi (paradigmaty). Jejich zkoumání bude adekvátní jen tehdy, bude-li usilovat o dvě věci:

o analýzu duchovních sil tisíciletých dějin, které v přítomnosti stále působí, a proto o historicko-systematickou diagnózu;

o výhled od analyzované současnosti k možnostem v budoucnosti, a proto o prakticko-ekumenické podněty k jejich řešení.

Neboť jen tehdy, když víme, jak jsme dospěli sem (První oddíl: „Minulost dosud přítomná“), můžeme rozumět tomu, na čem jsme (Druhý oddíl: „Problémy současnosti“), a můžeme přemýšlet o tom, jak pokračovat dál (Třetí oddíl: „Výhledy do budoucna“).

A přistupuje k tomu ještě jedna věc: v době globálního propojení stále většího životního prostoru lidstva v politice, ekonomice, dopravě, ekologii a kultuře nežije už žádné náboženství ve „splendid isolation“. Ve světě, kde v mnoha případech žijí v jedné ulici lidé různých náboženských vyznání, kdy pracují ve stejné kanceláři a studují na stejné univerzitě, nemůže být křesťanům jedno, co se děje v judaismu a co v islámu. Ale i naopak, křesťané budou očekávat od židů nebo muslimů, aby kriticky formulovali svůj pohled na minulost, přítomnost a budoucnost. Ve věku probuzeného globálně ekumenického vědomí je nutno usilovat o celkovou ekumenickou odpovědnost za všechny – právě vzhledem k náboženským a etnickým antagonismům, které se znovu a dramaticky derou na povrch v Perském zálivu a v palestinské krizi.