Otázka, kdo je posledním pozorovatelem, zůstává však žáku dosud otevřena. Kdyby byl v tomto stadiu ovládl introspekci, byla by zodpovězena. To však je téměř vyloučeno..........
"Kdo je ten, kdo světlo zažívá?"
Toto prohloubení může uskutečnit otázkou átmavičáry:
Tato zkušenost je pro žáka světlem, rozšiřujícím jeho duchovní obzor. Někdy je zážitek provázen skutečnou vizí světla různé intenzity, případně se žák cítí ve světlo proměněn. Vize světla se mohou opakovat tak dlouho, až žák pochopí, že má jít ještě hlouběji.
"Tao je, když býk mávne ocasem." (kóan) Zen-buddhisté nazývají tento stav kenšo. Přestože je zde dosud nedostatek správného chápání, je tato zkušenost pociťována jako neobyčejná blaženost, přítomnost boží, mír átmana, zažití sat - čit - ánanda, a to se zvýrazněním blaženosti. (Později budou zvýrazněny postupně i ostatní aspekty, a to čit - vědomí, při realizaci sféry nekonečného vědomí, a sat - bytí, při zažití jednoty všeho.)
Úměrně jeho snahám objeví se žáku první zkušenost zahlédnutí buvola - átmana. (Pozn.: átman je chápán jedině sám sebou, tj. vlastní intuicí, což je přímá emanace átmana, inteligence bez intelektuálního procesu.) Protože žák v sobě intuici ještě zcela neprobudil, zaregistruje tuto novou zkušenost teprve tehdy, až ona sama už mizí. Nevzpomene si, jak přišla, ví jen, že prožíval velké štěstí, ale uvědomil si je, až když končilo. Tak jako se to děje po procitnutí ze spánku. Říká se, že žák zahlédl ocas odcházejícího býka.
III. Buvol byl konečně spatřen.
Pokládá myšlenky za předměty a je k nim indiferentní. Nepřivlastňuje si je. O svém transcendentálním vědomí (o buvolu) uvažuje jako o jejich svědku a jako o své přirozenosti, věčné a stálé. Snaží se být pozorovatelem svých myšlenek. Když se mu mysl uklidní, poznává v sobě cosi božského. Tak jsou stopy posvátného buvola čím dál zřetelnější, žák již tolik nebloudí a jeho cesta se stává rychlejší. "Od nynějška nedovolte myšlenkám v meditaci, aby se zúčastňovaly na aktu vidění, ani na tom, co vidíte, ale nepohnutě na tom, KDO vidí" (Šrí Ramana Maharši).
Podle svého založení si vybírá vlastní způsob duchovní cesty. Vydává se po stopách buvola. Jednou z nejúčinnějších cest je jóga bdělé pozornosti. Na této cestě žák udržuje bdělou pozornost k posvátnému buvolu, svému vnitřnímu Já. Pokouší se o objektivizaci.
Ano, protože iluze omezenosti zapustila v nás příliš hluboké kořeny. Při utišení mysli se buvol může opět na okamžik objevit. I když nepřítomnost buvola je jen zdánlivá, zevní svět nemůže člověku nikdy nahradit ztrátu duchovnosti. II. Žák se dostává různým způsobem k naukám. Pociťuje v sobě volání posvátného buvola, probouzí se v něm touha po něm.
Má pak tedy smysl ho hledat?
Buvol nemůže být nikdy ztracen, může pouze vyjít z naší paměti. Je však trvale v nás.
Moderní kresby tuší provedl, neznámo kdy, japonský mistr Gyosuki Jikihara. I. Žák hledá posvátného buvola, duši člověka, Pravdu o sobě i světu. Dovídá se o cestě za Pravdou, o existenci duchovních možností, hlubších než je normální pojetí běžné životní filozofie. Dovídá se o átmanu (čistém vědomí) jako o svědku a oživovateli mentálních stavů a funkcí mysli. Rozhoduje se hledat svědka v sobě a vydává se na duchovní cestu. Než dojde k pevnému rozhodnutí, trvá to třeba řadu vtělení. Svědek - átman - je znázorněn posvátným buvolem.
Pochází od čínského mistra Ka-Kuan-Šína (Kuo-an-Ší-jüan) z 12. stol. po Kristu. Ale on nebyl prvním autorem. Starší verze měly méně obrazů, 5 až 8; poslední byl kruh. Další dva stupně byly přísně tajeny a sdělovány "od úst k uchu" jen nejpokročilejším žákům. Ka-Kuank-Šín doplnil alegorii o další 2 obrázky.
Čínsko-japonské alegorické znázornění duchovní cesty 10 obrázků. S vlastním výkladem v józe pozornosti. Původní vyobrazení je prastaré.
Hledání buvola
Z knihy:
Našla jsem ho v kraji posázavských lesů. Meditoval. Kdyzž se probral a usmál se na mě, pohleděla jsme mu do očí. Nyní jsem věděla, proč se to stalo. Bratři ducha se sešli a rázem se poznali. Musím z něho dostat jeho tajemství.
Moc nemluvili jenom se radostně nahlas smáli, jako dvě malé děti.
Co to musí být za člověka, kterého jeho svatost Dalailama XIV plných dvacet minut objímal kolem ramen, tiskl ho k sobě, hladil mu ruce a vousy a nakonec ho políbíl na tvář?
Druhou část knihy tvoří sbírka hlubokých mystických básní Míly Tomášové Průzračný svět.
Moderní výklad této starodávné alegorie, v duchovní literatuře dlouho postrádaný, podává názorný přehled cesty Poznání od jejího počátku až do konce.
Kniha manželů Tomášových je učebnicí integrální jógy, provázenou obrazy japonského malíře G. Jikihary na téma "hledání posvátného býka".