Časovost této knihy je opravdová. Její obsah je o to cennější, že autor píše z vlastní zkušenosti získané po mnohém putování a vydobyté vlastním hledáním. Předkládá v ní techniku duchovního sebeodhalení pro moderní svět. Vyjadřuje s nádhernou jasností pravdy, které jsou příliš často skryté pod těžkopádnými frázemi, obtíženými orientálními symboly a mystickými nejasnostmi. Přivítají ji všichni, kdo si uvědomují okamžitou naléhavost a současnou připravenost lidstva pro duchovní odhalení. Hluboce pociťovaná potřeba člověka ho připravovala pro sledování tajné stezky. Lidstvo dnes stojí u bran skutečnosti. Člověk se učí poznávat svět duchovního bytí a touží po něm. Každý, kdo cvičí tuto tajnou vnitřní cestu, může se stát rozsévačem pravého světla, může změnit sebe a tak se stát schopným měnit druhé.

Ukázka:

TAJEMNÉ NADJÁ

Osamocen, avšak blízký, nesmírně stár a sám, sedí v nejvnitřnější svatyni chrámu se složenýma rukama a božskou tváří. Vědoucí, nevyzpytatelný, neznámý. G.P.Williamson

Světci a mudrci, myslitelé a filozofové, kněží a vědečtí badatelé, všichni se již po staletí snaží porozumět záhadné podstatě lidské duše. Shledávají, že člověk je bytostí paradoxní; bytostí schopnou klesnout v nejtemnější propasti zla a přitom stejně schopnou vystoupit do nejvyšších míst vznešenosti. V jeho prsou nalézají dva tvory - jednoho příbuzného démonům a druhého příbuzného andělům. Člověk je tak podivuhodně utvořen, že ze své vlastní podstaty může vyvinout to, co je v životě nejznamenitější a stejně tak to, co je v něm nejvíce zavrženíhodné.

Jsme pouhými kusy oživené hmoty? Není člověk vyššího původu než tělesného?

Nebo jsme duchovní bytosti, zářící a od Boha pocházející, ale dočasně omezené a uzavřené ve svých tělech?

Nejsme, jak se mnoho lidí domnívá, nic více než dokonalejší opice s ošklivými povahovými rysy, které prozrazují náš původ, nebo jsme, jak jen málo lidí věří, nic menšího než zdegenerovaní andělé?

Máme být nebohou obětí Času, Má každý z nás oživit svůj temný kout země na krátkou chvíli a potom zmizet?

"Když se rozhlédnu, na všech stranách vidím jen hádky, nesrovnalost a nesvornost. Když svůj zrak obrátím dovnitř, nenalézám nic, než pochyby a nevědomost. Co jsem já? Z jaké příčiny odvozuji svou existenci? Do jakého stavu se vrátím? Jsem zmaten těmito otázkami. Začínám se domnívat, že jsem ze všech stran obklopen nejhlubší temnotou," napsal skeptický skotský myslitel, David Hume. Můžeme najít pravdivé odpovědi na tyto matoucí otázky? Člověk vrhá tyto otázky ve tvář života, a čeká... a čeká..., ale klesne do hrobu a nenalezne odpovědi. Nicméně bohové obdařili člověka inteligencí, vlastností, která je zcela schopna vypátrat pravdu o jeho vlastním jáství, ačkoliv může selhat, jeli postavena před hlubší záhadu Vesmíru.

To jsou záhady života, které mátly mudrce šedesáti generací a které jich budou mást ještě mnohem více. nejbystřejší mysli, nejschopnější pera a nejvýřečnější rty se těmito temnými hádankami zabývaly, ale lidstvo přesto stále tápe po odpovědích. Člověk - pochybující a zoufající postava - si pyšně vykračuje přes chladné pustiny tohoto světa a cynicky se vysmívá jménu boha. Ale zoufalství je ranou postižené dítě nevědomosti.

Bůh vkládá pravé světlo do srdce každého dítěte, které se narodí; toto světlo však musí být odhaleno. Ovinuli jsme kolem něho tmavé roušky, které nás zaslepují a my sami je musíme odvinout. Žádné volání, které vychází z hlubin upřímného srdce , nevyjde nadarmo, a je-li modlitba správně vyřčena, bude zodpovězena bohem v našem vlastním srdci.

Průměrný člověk vysílá svá chapadla k Životu, tápaje po své cestě k něčemu, co zcela dobře nechápe. A asi sotva si uvědomuje že, začne-li užívat svou inteligenci k vyřešení svého vlastního problému sebe sama, automaticky vyřeší palarelní problémy Boha, Života, Duše, Štěstí atd.

S mudrcem z východu* Člověk, největší hádanka vědy* Tajemné nadjá* Cvičení klidu a mysli* Techniky sebeanalysy* Dechové cvičení k ovládání myšlenek* Probuzení k intuici* Probuzení k nadjá* Cesta božské krásy* Evangelium inspirované činnosti* Duchovní pomoc v hmotných záležitostech

Paul Brunton (21. řijna 1898 v Londýně - 27. července 1981 ve Vevey ve Švýcarsku) byl britský filosof, mystik, a cestovatel.

"P.B.", jak byl nazýván svými čtenáři, byl tichý a jemný člověk, Vyzařovala z něho aura nesmírné laskavosti. Jeho akademické vědomosti byly přetaveny v žáru života. Jeho duchovnost proráží temnoty jako světlo majáku. On však důrazně odmítal všechny pokusy vytvořit kolem něho kult. Často připomínal: "Musíte najít svého P.B. ve svém vlastním nitru."
Paul Brunton žil posledních 20 let svého života ve Švýcarsku. Měl rád jeho mírné klima a jeho majestátní horské scenérie. Sem za ním přicházeli jeho návštěvníci a korespondence z celého světa. Hrál důležitou roli v životech velkého množství lidí.
Způsobem jeho psaní bylo, že si stručně zaznamenával inspirované myšlenky ihned, jak se objevily. Často je zapisoval na zadní stranu dopisní obálky nebo na okraje novin či časopisů, když se procházel mezi květinami v zahradách lemujících Ženevské jezero. Potom je přepisoval na stroji a třídil podle námětů. Později je chtěl zredigovat a sestavit do souvislého textu. Po smrti bylo toto jeho duchovní krédo vydáno (v letech 1984 - 1988) v šestnácti dílech pod názvem Zápisky Paula Bruntona (Notebooks of Paul Brunton).
Je všeobecně známo, že DR. Paul Brunton přeložil západu jógu a meditaci a vyjádřil jejich filosofické pozadí běžně srozumitelnou řečí.
Je autorem třinácti knih (vydaných za jeho života), z nichž první, Tajnosti indické, byla publikována v roce 1935 a poslední, Duchovní krize člověka, v roce 1952.