Zóhar je souborným dílem celého cyklu jednotlivých mystických spisů a podílely se na něm nejrůznější generace hledající Boha. Každý, kdo se na něm podílel, obohatil tento kompilát o své vědomosti, které byly přizpůsobeny starobylému slohu knihy. Zohar nebo též Sefer ha-Zohar (hebrejsky: ספר הזוהר, dosl. Kniha Záře) je kabalistický spis obsahující mystický komentář k Tóře. Je psán specifickou formou aramejštiny, která se liší jak od talmudické tak i biblické aramejštiny. Původ a stáří knihy Zohar je dodnes zahaleno tajemstvím. Z velmi obecného a zjednodušeného pohledu existují tři verze: Dle tradičního podání sepsal Zohar Rabi Šim on bar Jochaj (1. století, Izrael) během svého ukrývání se před Římany v době po první židovské válce. Dle vědecké teze, rozšířené během 20. století, dnes vesměs všeobecně přijímané a jejímž autorem a hlavním zastáncem byl Gershom Scholem, byl Zohar sepsán ve 13. století španělským kabalistou Mošem z Leonu, který také zdůvodu zvýšit popularitu a váženost díla připsal autorství Rabimu Šim on bar Jochajovi. Třetí teze, jíž propaguje především Aryeh Kaplan, ale nepatří mezi všeobecně uznávané, předkládá syntézu obou názorů - podle ní jsou určité fragmenty, které byly sepsány v 1. století, tyto pak byly předávány z generace na generaci, rozšiřovaly se průběžnými doplňky, až se dostaly k Mošemu z Leonu, který je zkompiloval, doplnil a vydal jako Sefer ha-Zohar. Proti dnes tradičnímu pojetí původu Zoharu vystupovali již ve středověku různí učenci, např. Elijahu Delmedigo, který namítal, že Šim on bar Jochaj nemůže být autorem Zoharu, neboť se v něm vyskytují jména učenců, kteří jistě žili až po něm, Talmud nikde Zohar nebo sbírku jemu podobnou nezmiňuje a nadto, pokud by Šim onu bar Jochajovi skutečně bylo dáno znát mystický výklad Tóry (a tudíž její nejhlubší smysl), jistě by to byla jeho halacha, která by byla později v Mišně přijata - ale to se nestalo. V poslední době se objevila i teze rabína Menachema Mendela Kashera, který se domnívá, že Moše z Leonu byl až finálním kompilátorem a Zohar začal vznikat jako více méně kolektivní dílo nejpozději již v 11. - 12. století. Zohar - hlavní část, vydávaná obvykle ve třech svazcích, obsahuje výklady k Tóře uspořádané tematicky podle jednotlivých parašjot. Nebsahuje všechny parašjot, pouze od Berešit do Pinchas a dále z Deuteronomia Va-etchanan, Va-jelech a Ha azinu. Formou textu se jedná o mystický midraš, ve kterém hraje hlavní roli především Rabi Šim on bar Jochaj a jeho žáci. Obsahuje množství narativních pasáží a legend. Zohar obsahuje kromě vlastního textu i tyto části, které někdy bývají vydávány separátně: Sifra di-cni uta - Kniha skrytého. Krátký spis, velmi temného a obtížného slohu (2:176b–179a). Idra raba - Velké shromáždění popisuje shromáždění Rabiho Šim ona bar Jochaje a jeho žáků, obsahuje diskuze týkající se prvního (dokonalého) člověka - Adam kadmon. Gershom Scholem se domnívá, že tvoří výklad k obtížnému textu Sifry di-cni uty (3:127b–145a). Idra zuta - Malé shromáždění popisuje setkání Rabiho Šim ona bar Jochaje a jeho žáků před jeho smrtí. Obsahuje podobné diskuse jako Idra raba. Tato část uzavírá původní Zohar (3:287b–296b). Idra de-vej Maškena - Shromáždění v domě (příbytku) svatostánku. Diskuze nad tématem svatostánku, velká část se zabývá tajemstvím modliteb (2:127a-146b). Hechalot - Chrámy. Popis sedmi paláců - chrámů v Gan Eden, skrze které vystupují duše a modlitby k Bohu. Velký důraz na angelologii. Jsou dvě verze, druhá je delší a obsahuje kromě prvních sedmi paláců i popis sedmi paláců nečistoty, což je kabalistická vize pekla (2:244b–262b). Raza de-razin - Tajemství (všech) tajemství. Krátká pasáž založená na Ex 18,21, vykládá o mj. i o hádání z ruky (chiromantie) (2:70a–75a). Saba (Sava de-mišpatim) - Stařec. Přídomek de-mišpatim je zde proto, že je vložen jako část do paraši Mišpatim (2:94b–114a). Obsahuje rozmluvu rabiho Je ivy, starého mudrce a kabalisty, nad tématem duše a otrocví v Tóře. Januka - Dítě. Výklad zázračného dítěte mj. k Birkat ha-mazon (3:186a–192a). Rav Metivta - Představený ješivy. Popis snové cesty Rabiho Šim ona bar Jochaje a jeho žáků do Gan Eden, nebeské akademie a tajemství duše (3:161b–174a). Ra aja mehemna - Věrný pastýř, v kabalistických spisech je titulem Věrný pastýř označován Mojžíš. Tento spis je věnován mystickému významu micvot. Popisuje setkání Rabiho Šim ona bar Jochaje a jeho žáků s Mojžíšem. Struktura spisu je výklad parašjot, především z knih Numeri a Deuteronomium, avšak v některých aspektech je odlišná od struktury hlavní části Zoharu. Hašmatot a Tosafot- Vynechané a Dodatky, Látka, která byla vynechána, eventuelně později dodána k vlastnímu Zoharu. Zohar chadaš - Nový Zohar. Kombinace mystických výkladů k jednotlivým parašjot (ne ke všem), doplněn o dva ucelenější a významnější celky, Sitrej Tora a Midraš Ne elam. Midraš ha-ne elam - Skrytý midraš. Midraš k Tóře, rozdělený mezi Zohar a Zohar chadaš. Kromě toh existuje Midraš ha-ne elam k Rut a Midraš ha-ne elam k Písni písní, obojí jako sučást Zohar chadaš, ačkoli midraš k Rut byl vydán i jako samostatný spisek (pod titulem Tapuchej zahav - Zlatá jablka). Sitrej Tora - Tajemství Tóry. Další z řady kabalistických výkladů Tóry, uspořádaný podle pořadí jednotlivých parašjot knihy Genesis. Zohar k Pisni písní je rozšířením první kapitoly v podobném duchu, jako vlastní text Zoharu. Kav ha-mida - Míra. Výklad Šema formou diskuze mezi Rabim Šim onem bar Jochajem a jeho synem. Sitrej otijot - Tajemství písmen. Diskuze na tématem písmen Božích jmen. Mystický výklad vize válečného vozu (merkavy) v 1. kapitole Ezechielova proroctví, bez jakéhokoli titulu. Ta chazei - Pojď a viz. Krátky anonymní mystický výklad ke knize Genesis. Tikunej Zohar. Samostatný spis podobný spisu Ra aja mehemna. Obsahuje komentář k paraše Berešit, rozdělený do sedmdesáti částí (tikunim) podle sedmdesáti aspektů Tóry. Každá z těchto částí začíná slovem Berešit - na počátku. Kromě mnoha jiného obsahuje i část nazvanou Patach Elijahu, která se objevuje v řadě sidurů a je mystickou výpovědí proroka Elijáše ohledně Boží jedinosti. Zohar velkým zůsobem ovlivnil kulturu a myšlení judaismu. K Zoharu poměrně záhy začaly vznikat anonymní nebo autorské komentáře, které se přidružovaly k původnímu dílu. Zohar natolik ovlivnil vnímání mystiky, že se stal nedůležitějším kabalistickým dílem vůbec a dodnes je někdy velmi nepřesně označován za Bibli kabalistů nebo svatou knihu kabaly, což jen odráží obrovský respekt, který se mu mezi kabalisty dostávalo. Není pochyb o tom, že hlavní zásluhu na tom mělo fiktivní autorství připsané Rabimu Šim onu bar Jochajovi. Dnes je na neortodoxních ješivách Zohar nadále probírán, ovšem spíše jako zdroj mystické tradice judaismu a jako jeden z mála dochovaných pramenů uvažování vrcholně středověkého židovstva.