Ve své knize Dějiny čtení dosáhl spisovatel, překladatel, editor a především milovník knih a čtení Albert Manguel ideálního souladu mezi odborností a vášnivým zaujetím. Jeho pojetí čtení je postaveno na osobních vyznáních, útržcích z vlastního života včetně zasvětitelského zážitku, kdy ho téměř slepý J. L. Borges jednou v Buenos Aires požádal, aby k němu docházel a předčítal mu. Manguel představuje různé typy čtení (tiché čtení, předčítání, autorské čtení, věštění z knih a další), jejichž výklad často začíná historkami ze života známých spisovatelů či osobností kultury. To vše je zakotveno v historii, dějinnosti, která dává možnost vidět, jak se čtení proměňovalo a jakými zásadními zlomy procházelo a jaké hmotné prostředky v té které době mělo k dispozici (papyrus, pergamen, knihtisk, ale třeba i brýle). Manguelova kniha nás sugestivním způsobem svého výkladu přesvědčuje, že i našimi osobními čtenářskými životopisy probíhá velký „příběh" dějin čtení. „Milostný dopis adresovaný čtení." (The New Yorker) „Kniha stejně učená jako hluboká a duchaplná. Opravdový ostrov pokladů v moři nově vydávaných knih... Velká, krásná kniha." (Die Zeit)