Popsal desítky nově nalezených druhů, přivezl tisíce semen a rostlin, vytvořil nové druhy roubováním, křížením a ozařováním. Poté, co mu v Praze zmrzla jedna z největších světových sbírek kaktusů (r. 1939), přenesl svůj zájem na pokusné pěstování užitkových rostlin. Zemřel na tetanus roku 1944 v Praze.
Po založení Československa podnikl v diplomatických službách propagační misi v Argentině, Uruguayi a Brazílii; současně vydával satirický politický časopis Očista. V roce 1922 se v Praze oženil. V letech 1923 až 1929 se třikrát vypravil za kaktusy do Mexika a do centrální oblasti Jižní Ameriky.
Nekompromisním postojem k přetvářce, lži a diletantismu ve vědě, přímočarým vystupováním a břitkým novinářským perem si znepřátelil mnohé vlivné osobnosti v odborných i politických kruzích.
Za cenu osobních těžkostí a maření badatelské práce se zasazoval za práva indiánů a o záchranu jejich původní kultury.
Publikoval v několika jazycích odborné statě, ale především populárně naučné články, črty a povídky, určené široké čtenářské veřejnosti, dětem a mládeži. Za jeho života vyšly knihy Bylo, jest a bude, Zákon pralesa, Cihly, Mezi indiány, Kalera Marsal (později přejmenovaná na Strýček indián), O kaktech a jejich narkotických účincích, Indiáni Jižní Ameriky, Dlouhý lovec a Hadí ostrov.
Shromáždil bohatý sociologický a etnolingvistický materiál, zaznamenal mýty některých kmenů, nahlédl do tajů šamanské medicíny, získal pro světová muzea tisíce etnografických předmětů a věnoval se intenzivně etnologickým studiím.
V letech 1901 až 1913 pobýval čtyřikrát mezi jihoamerickými indiány, zejména v oblasti Gran Chaka a Mato Grossa. Mezi tehdejšími cestovateli vynikal humánním přístupem k domorodcům, pochopením jejich mentality a uměním komunikovat s nimi.
Český cestovatel, etnograf, botanik, publicista a svérázný myslitel.
Alberto Vojtěch Frič (1882-1944)
V tomto třetím vydání po jedenácti letech je nově zařazena první kapitola, ale především překvapivý závěr, který neočekávaně propojil sto let starý příběh se současností.
Druhé vydání v roce 2000, již s titulem Čerwuiš aneb Z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu, obsahovalo dosud nepublikovaný konec příběhu, náhodou nalezený ve Fričově pozůstalosti.
Fričův vzpomínkový seriál Indiánský Guliver, který jel vyzkoumat Evropu vycházel v roce 1943 v oblíbeném pražském časopise Pestrý týden, ale pro válečný nedostatek papíru a poté náhlou smrt autora byl předčasně ukončen. Knižní podobu dostal až po padesáti letech, v roce 1993, pod názvem Červíček.
Skutečný příběh Čerwuiše, jihoamerického indiána z paraguayského kmene Čamakoko, kterého přivezl roku 1908 do Prahy cestovatel A. V Frič, skrývá pod vnějšími anekdotickými epizodami "divocha v civilizaci" pozoruhodný existenciální příběh nešťastníka, který obětoval svoji totožnost pro záchranu svého vymírajícího kmene.