(předmluva Ruedigera Dahlka, uspořádal Trutz Hardo)
Ve svém domě poskytovala azyl umírajícím dětem a pacientům s AIDS bez ohledu na barvu jejich pleti, čímž svoje sousedy vyděsila natolik, až její dům lehl popelem…
Začínala medicínskou práci ve Švýcarsku, později se přestěhovala do USA, kde se stala světoznámou.
Podává návody k zacházení s umírajícími dospělými i dětmi včetně splnění posledních přání a takzvaného smíření se se světem.
V této knize zodpovídá palčivé otázky týkající se nevyléčitelných nemocí a umírání.
Za výzkumnou a terapeutickou práci získala dvacet čestných doktorátů z prestižních univerzit a časopis TIME ji zařadil mezi 100 nejvýznamnějších vědců a myslitelů 20. století.
Zformulovala i pět postojů k umírání po oznámení beznadějné diagnózy uznávané současnou vědou i medicínou.
Až tento přechod absolvujete, budete příjemně překvapeni, říkala při svých přednáškách.
Provedla moderní výzkum umírání, návratů z klinické smrti a tří fází transformace psychiky pro takzvanou posmrtnou existenci.
Švýcarská lékařka Elisabeth Kübler-Rossová byla neznámější lékařkou 20. století.