S přibývajícím věkem dítěte dochází k pozvolné změně příčin nemocí. Odeznívá vliv rodinného prostředí a příčiny nemocí začínají být způsobovány vlastním myšlením. Statisticky je zlomovým obdobím věk puberty, ale samozřejmě i tato hranice je individuální.
Velice častou příčinou bývá, že dítě žije v rodině, kde nepanují harmonické vztahy. Dítě se svou duší velice citlivě vnímá tento nesoulad svého intimního prostředí. Není to dlouho, co přišlo z prostředí čisté harmonie, z Vědomí. Zrodilo se do hmoty, tou je pohlcováno. Je na naší odpovědnosti, abychom mu v jeho učení vycházeli vstříc. Není-li dítě, jeho duše spokojena s hloubkou a mírou naší pomoci, protestuje. Dává nám to najevo prostřednictvím své nemoci. Jednou větou: Nemoc tvého dítěte je především zpráva pro tebe. Slyšíš dobře: Pro tebe, i když je nemocné samo. Nemoc dítěte může mít samozřejmě příčin více. Není možné rozebrat jednotlivé příčiny detailně, protože jsou individuální. Ve většině případů onemocnění dítěte je hlavním důvodem nesoulad v rodině.
* * *
Dojdeš-li k tomuto poznání, pochopíš, že jsme nositeli absolutní svobodné vůle, že není energie, které se musíme poddávat. Pochopíš, že příčinou všech nemocí, nespokojenosti a násilí, které nás zdánlivě potkávají, jsou naše vlastní myšlenky. Člověk opakovaně žije následky svých předcházejících rozhodnutí.
Můžeš poznat, co je Vědomí, že je synonymem Boha, že my všichni jsme duchovními bytostmi, nedílnou součástí Vědomí a tedy Bohem.
Může se Ti otevřít neuvěřitelně bohatý svět myšlenek, svět s úžasnými vazbami a souvislostmi, přijmeš-li, že tvůj mozek není paměťovou schránkou a že pracuje jako nejdokonalejší vysílač a přijímač myšlenek. Myšlenky, které z našeho prostředí čerpáme a do něj vkládáme, jsou energií věčnou, nezničitelnou a nás prolínající.
Uvědomuji si to v plné míře i já, byť žiji ve stavu Vědomí. A tak žiji docela obyčejně, starám se o rodinu, živím se fyzickou prací. Jednoduchost takového života spočívá v tom, že život duchovní vytváří optimální podmínky, aby byla fyzická činnost naplňující, radostná, bezbolestná a povznášející.
Všichni můžeme během svého života poznat krásy duchovního světa. Měli bychom si však v každém takovém okamžiku připomenout, že je prožíváme ve svém vlastním těle. Hloubka duchovního poznání nám dovoluje si tuto skutečnost uvědomit s narůstající měrou.
Žijeme život obyčejný, všední. Proto i motto této knihy má v každém okamžiku připomínat, jak hluboce jsme svázáni se zemí, se světem materiálním. Kdyby každý z nás neměl své fyzické tělo, nemohli bychom spolu o duchovních záležitostech ani hovořit.
Ukázky z knihy:
Božství nám odkrývá prostřednictvím Jana svoji podstatu. Stáváme se účastníky přímého sdělování. Po dvou letech od zmíněné přednášky nám Jan nabízí další díl poznání. My všichni jsme dnes zase o kousek dál, popošli jsme po evoluční spirále o pár krůčků blíže k Bohu, a tak můžeme pochopit opět o něco víc...
Dnes, po čase, můžeme cítit, že slova "člověk není opuštěn a zcela ponechán" mají obecnější, hluboký význam.
To jsou otázky skoro nezodpověditelné. Buďte bez starosti, člověk není opuštěn ve své smrtelnosti, ani není zcela ponechán své konečnosti." A posléze nás ubezpečil, že tajemné Božství poskytuje svědka, zástupce, který může být nalezen, neboť dlí nepomíjející v samém středu člověka, jímž je naše nesmrtelná duše, naše Nadjá.
"Jak může být pán Bůh pochopen?
V červnu roku 2001 měli mnozí z nás příležitost na přednášce pana Dr. Eduarda Tomáše v Lucerně slyšet tato slova:
Nikdo a nic mimo nás nedokáže naše bytí ovlivnit. Přitom však vnímá jako opravdovou duchovnost žít obyčejný život, učit se a vychovávat.
V odpovědích na tyto a další otázky se Jan snaží vysvětlit, že máme plnou a bezpodmínečnou zodpovědnost za celý náš život, protože jsme sami, jen a jen sami, tvůrci svého života.
Co je jeho smysluplným výsledkem?
Jaký je význam duchovního snažení?
Jaké jsou naše největší omyly?
Je možné vytvořit si duchovní ochranu?
Jak se vyvarovat nemocí?
Proč se trápíme, proč jsme my a naše děti nemocní?
Jak chápat naši nesmrtelnost?
Proč je naše tělo důležité?
Co znamená, řeknu-li: "Já"?
Čím jsme a čím nejsme ovlivňováni?
Jan nabízí Martinovi odpovědi na otázky:
Čtenáři se tak nabízí konkrétní a pochopitelná představa Boha, ze které plyne Jeho vztah k nám a náš k Němu. Nabízí se hlubší pochopení naší podstaty, prostředí ve kterém žijeme, srozumitelná představa duše a jejího významu v našem životě.
Rozhovor dvou mužů, inženýrů, nabízí odpovědi na základní otázky o smyslu života, na otázky, které si klade ten, kdo se rozhodl vzít život do svých rukou. I když se jedná o skutečnosti neuchopitelné, technické vzdělání autorů napomáhá vytvoření názorných představ.
Jan Konfršt je jedním z mála našich současníků, žijících ve Vědomí - to znamená v trvalé meditaci, ve stálém dialogu s Bohem. V knize se v rozhovoru s Martinem Dosoudilem stává naším průvodcem v hledání hodnot duchovního charakteru, přitom však klade hlavní důraz na nalézání krás všedního života.
V této knize se stává průvodcem každému, kdo hledá hodnoty duchovního charakteru a klade důraz na objevování krásy všedního života. Formou otázek a odpovědí odkrývá hluboké a prosté pravdy života v Bohu.
Jan je člověk žijící ve Vědomí - to znamená v trvalé meditaci, ve stálém dialogu s Bohem.