Podle zaniklé tzv. severní školy čínského zenu a některých současných buddhistických badatelů byl místo Chuej-nenga šestým patriarchou: 6. Šen-siou (Shenxiu) (jap.: Džinšú) 605? - 706
Chuej-neng (Huineng) (慧能, jap.: Daikan Enó) 638 - 713
Chung-žen (Hongren) (弘忍, jap.: Daiman Kónin nebo Gunin) 601 - 674
Tao-sin (Daoxin) (道信, jap.: Dóšin) 580 - 651
Seng-cchan (Sengcan) (僧燦, jap.: Konči Sósan) ? - 606?
Chuej-kche (Huike) (慧可, jap.: Daiso Eka) 487 - 593
Bódhidharma (達摩, čín.: Ta-mo, (jap.: Daruma, だるま) okolo 440 - až 528
Tradičně je uváděno těchto 6 čínských patriarchů zenu:
Seznam čínských patriarchů zenu (čchanu)
1. Mahákášjapa, 2. Ánanda, 3. Šanavasin, 4. Upagupta, 5. Dhitika, 6. Mišaka, 7. Vasumitra, 8. Buddhanandi, 9. Buddhamitra, 10. Paršva, 11. Punjajaša, 12. Anabódhi, 13. Kipimala, 14. Nágárdžuna, 15. Kanadéva, 16. Ráhulabhadra, 17. Sanghanandi, 18. Sanghajathata, 19. Kumaralata, 20. Šajata, 21. Vasubandhu, 22. Manorata, 23. Haklénajaša, 24. Sinhabódhi, 25. Bašašita, 26. Punjamitra, 27. Pradžňadhara, 28. Bódhidharma
Šákjamuni Buddha a jeho následovníci:
Seznam indických patriarchů zenu (dhjány)
Přirozenost nebe je původně jasná, ale samým hledáním se pohled zatemní.
Právě dnes dopusťte, aby váš mistr učinil konec sebeklamu!
Ať vidíte cokoliv, je to vpředu, vzadu, ve všech deseti směrech.
Neznečišťujte kontemplací myšlenku, která je ve své podstatě čistá, nýbrž přebývejte v blahu sebe samých a přestaňte s tím trápením.
Mantry a tantry, meditace a soustředění, to vše je jen záležitostí sebeklamu.
A jestliže je to skryté, měří člověk jenom temnotu.
Jestliže je to již zjevné, k čemu meditace?
Píseň Sarahy
Paralely k pořekadlům zenu lze vidět v tantrické písni Sarahy z 10. století.
Tomuto výcviku je věnováno mnoho hodin denně a velká důležitost se přikládá správnému držení těla a správnému dýchání. Praktikovat zen znamená provádět za-zen, k čemuž škola Rinzai přidává ještě sanzen - periodické návštěvy u roši, při kterých žák předkládá svoje řešení koanu.
Zen, jak se s ním dnes setkáváme v japonských klášterech školy Rinzai i školy Sótó, klade velký důraz na zazen.
Všem školám je společné pohrdání studiem textů. Domnívali se, že Buddhova nauka v intelektuálních spekulacích je nepoznatelná a označovali kosmologie za nesmysl, který odvádí od "probuzení". Podle jejich chápání má každý povahu buddhy a může ji uskutečnit meditací a uvažováním o sobě.
Nalezení pravdy probíhá formou meditace ("zazen"), zpravidla vsedě.
Vyznavači zenu zdůrazňují nalezení pravdy skrze "probuzení".
Mistři raného zenu nezanechali žádné písemné záznamy, protože byli proti jakémukoli písemně předávanému vědění.
"Zen ukazuje přímo na lidské srdce, podívej se do své přirozenosti a staň se Buddhou”.
V japonské kaligrafii Bódhidharmy je psáno:
Tradice Zenu
Například v mahájánových textech se vypráví o kapitánu, který byl nucen zabít člověka, aby zachránil před smrtí posádku své lodi. Když to v obavách sdělil Buddhovi, ten ho uklidnil, že se nedopustil špatného činu, protože i když zabil člověka, jednal s úmyslem zachránit životy ostatních spolucestujících. Nebo v textech théravády se vypráví příběh o nejmoudřejším Buddhově žáku Sáriputtovi, který dovedl k duchovnímu vhledu bývalého kata díky tomu, že ho před vyslechnutí učení uklidnil tvrzením, že nenese žádnou odpovědnost za smrt stovek lidí, které jako kat popravil.
Vnější pozorovatel by asi neviděl rozdíl mezi zenovým klášterem a např. kasárnami. Také není úplnou pravdou, že by příslušníci jiných škol, na rozdíl od stoupenců zenu, byli slepě závislí na pravidlech a vždy je dodržovali bez ohledu na konkrétní situaci.
Na základě takovýchto informací se na západě rozšířily zkreslené představy o zenových mistrech, kteří sedí ve své chýši, popíjejí saké a utahují si ze svých žáků. Naopak v tradičních zenových klášterech vždy panovala velice přísná pravidla, celý den byl rozvržen na přesně stanovené časové okamžiky a žáci museli dodržovat každodenní rituály.
Je známo mnoho dalších příběhů, které mají ukázat nezávislost zenových mistrů na morálních normách, jež patří pouze do roviny konvenčního uvažování, kdežto v absolutní realitě mizí rozlišování mezi dobrem a zlem.
Jako další rozdíl mezi zenem a tzv. tradičními školami buddhismu je uváděno, že zenoví mistři se necítí být vázáni konvenční morálkou a je-li to účelné, jsou schopni porušit buddhistická pravidla, např. i dokonce zákaz zabíjet živé tvory, jak se traduje ve známém příběhu o mistru Nansenovi, který rozsekl rýčem kotě, když předtím pohrozil svým žákům, že tak učiní, jestliže mu nedají odpověď na jeho otázku ohledně absolutní skutečnosti.
Dógen, který přinesl Sótó zen z Číny do Japonska, byl autorem významného spisu Šóbó genzó, který je dodnes v japonských klášterech a zenových meditačních centrech studován.
Nebo z Tribunové sútry se dozvídáme, že v klášteře pátého patriarchy Chung-žena byla studována Diamantová sútra. Chung-žen údajně "nabádal laickou veřejnost i mnichy, aby recitovali tento spis, neboť to jim pomůže uvědomit si podstatu mysli a tak přímo dosáhnout buddhovství."
Přesto však nelze tvrdit, že by dokonce i čínští patriarchové zenu opovrhovali buddhistickými texty a nabádali své žáky, aby se vyhýbali jejich studiu. Například už první čínský patriarcha zenu Bódhidharma svému učedníkovi předal text Lankávatárasútry, která pak byla následně v zenových klášterech studována.
Na tyto skutečnosti vzniká zcela přirozená reakce vycházející z myšlenky, že není podstatné, co přesně Buddha řekl, protože smysl jeho slov se vztahuje k místu, času a úrovni jeho posluchačů. Nejdůležitější na celé nauce je ona osobní zkušenost získaná probuzením a s ní spojené vnímání skutečné podstaty světa kolem nás.
Zen pravděpodobně vznikl jako reakce na stavbu obrovských chrámů a svatyní plných soch a závěsných obrazů, kněžských rituálů, důrazu, jež byl kladen na přesnou znalost Buddhových slov a disputací o jejich významu.
Stoupenci zenu často uvádí, že se jedná o učení předávané beze slov, přímo od mysli k mysli, respektive od srdce k srdci bez nutnosti znalosti a studia učených textů buddhismu.
Stoupenci zenu je často uváděno mnoho odlišností zen-buddhismu od tzv. tradičních škol buddhismu, které je možné rozdělit na oblast teorie, morálky a praxe.
Rozdíly mezi tradičním buddhismem a zen-buddhismem:
Původně sanskrtský výraz dhjána (ध्यान), označující soustředěné spočívání, byl do čínštiny převzat v podobě čchan (meditace), z čehož se vyvinulo japonské čtení zen.
Svou spontánností a přísností se škola Rinzai stala brzy náboženstvím samurajů vedla ke "kultu válečníka".
Později se zen rozšířil do dalších zemí, zejména ve 12. a 13. století do Japonska. Sem přišel zen v podobě sekty Rinzai a sekty Sótó.
Podle tradičního příběhu přinesl zen do Číny indický mnich Bodhidharma roku 520, v Číně zen prosperoval až do doby dynastie Ming 1368 - 1643, kdy začaly vznikat rozdíly mezi různými školami buddhismu.
je označení pro odnož mahájánového buddhismu, vzniklou v 5. století v Číně.
v sanskrtu dhjána
v korejštině sön
ve vietnamštině thien
v čínštině 禅 čchan,
ZEN
se zabývá psychoterapií, vede psychologické kursy, a workshopy a je jednou z nejúspěšnějších amerických autorek v oblasti mezilidských vztahů. V USA již léta pořádá legendární seminář Zen a vztahy, který se zaměřuje na různé aspekty zenového buddhismu a moderní psychologie.
Brenda Shoshanna, Ph.D.,
Praktikování zenu je prosté, ale ne lehké. Znamená však novou obohacující zkušenost.
Každá z nich nabízí stavební kameny k tomu, abychom se naučili milovat a porozumět lásce samotné.
Výcvik pro pokročilé
Zen v akci
Začínáme
Kniha je rozdělena na tři části:
Návodem proti smíření se s tímto způsobem života nabízí autorka cestu z bludného kruhu praktikováním zenu, která dává zcela odlišný pohled na lásku, mezilidské vztahy a život samotný.
Většina lidí západního světa se však zmítá mezi pocity zklamání, ztráty a osamocení.
Úvodní slova knihy známé americké psychoterapeutky nám sdělují, že jsme zde proto, abychom prožili život plný lásky.