Čtenáři dlouho očekávaná kniha je napsána přístupným a čtivým jazykem. Seznamuje čtenáře s jednoduchým způsobem vlastního uzdravování se pouhou změnou myšlení na základě duchovního rozvoje osobnosti. Autorka odhaluje přímé souvislosti mezi zdravotními problémy a aktuálními myšlenkami i životními postoji člověka, zejména při jeho zařazení do každodenních vztahů. Publikace je rozdělena na dvě části. V první autorka srozumitelnou formou ukazuje pravé příčiny vzniku nemocí za pomoci výpovědí astrologického rozdělení těla, v druhé předkládá čtenáři skutečné příběhy nemocných, kteří v sobě dokázali aktivovat regenerační schopnosti a uzdravit se. Proces uzdravení bylo většinou možné měřit na pouhé minuty, ať už se jednalo např. o krční páteř, ztrátu vědomí, alergii, migrénu, klaustrofobii, syndrom karpálního tunelu, zlomeninu nebo jiné úrazy. Smyslem a cílem knihy je oslovit právě ty čtenáře, kteří jsou připraveni pochopit sami sebe, kteří jsou již schopni přijmout skutečné a jediné pravé příčiny svých problémů a pracovat s nimi k vlastnímu sebezlepšování. Z knihy: Schopnost sebeuzdravení dostal k dispozici každý člověk jako součást své energetické výbavy. Působení energetické síly vlastní myšlenky, kterou můžeme pro jednoduchost opravdu nazvat schopností uzdravovat sama sebe, má svoje jasná pravidla, jasný řád a jasně stanovený neměnný mechanismus. Choroby, úrazy a veškeré blíže nedefinovatelné zdravotní problémy byly lidstvu dány jako nástroj určený k sebezlepšování, k osobnímu duchovnímu růstu, k dosažení dokonalosti. Každý zdravotní problém funguje jako pouhopouhý nástroj poučitelnosti. Každý zdravotní problém má za úkol odstranit člověka ze životních situací, ve kterých se dopouští chyb a omylů prostřednictvím svého smýšlení, a tudíž jednání a chování. Základem úspěchu rozluštění sama sebe je přijmout poznání, že člověk je ve své současné existenci jako samostatný energetický jedinec řekněme „složen“ z hmotného těla, ze své věčné a jedinečné nehmotné energetické podstaty čistého vědomí, vytvořené z mnoha energetických sil, možností a schopností, a v neposlední řadě z paměti současné a paměti nadčasové. Paměť současná není pro nikoho pojem neznámý. Člověk je nucen ji používat dnes a denně. Její kapacita může být prakticky neomezená, pokud jste opravdu rozhodnuti si pamatovat vše, co si pamatovat chcete a potřebujete. To, co si pamatovat nechcete a nepotřebujete, jednoduše zapomenete. Nepotřebné a nechtěné informace však i přes veškerou vaši snahu je v mysli nemít, vaše paměť uchovává. Ve vhodné chvíli vám je prostě vyjeví sama. Vzpomenete si... Na stejném principu funguje i paměť nadčasová, jen s tím rozdílem, že obsáhne do své kapacity všechny vaše předchozí existence od prvopočátku. Vědomě používaná nadčasová paměť není nic jiného než probuzené podvědomí. Jistě všichni znáte ten zvláštní pocit, který se dostaví, když přijedete na nějaké neznámé místo. Najednou cítíte, že už jste tu...někdy...snad...byli. Rozum vám říká, že to není možné. Ještě nikdy předtím jste přece toto místo nenavštívili. Ano, je to tak. To jen vaše nadčasová paměť vyvolá nadčasovou vzpomínku ve snaze vám připomenout nějaký okamžik z minulosti vašeho bytí, kdy jste zažili něco, co by i dnes stálo za to si vybavit. Většinou to bývá připomínka čehosi, co jste ve své minulosti nestihli dořešit a teprve nyní k tomu nastala vhodná doba, a to právě na vám povědomém konkrétním místě. V nadčasové paměti jsou uloženy všechny děje, místa a veškeré informace, které člověk vstřebal a poučil se z nich v průběhu svého putování tisíciletími. Na základě vlastního rozhodnutí si je pamatuje a hodlá je používat ve svých dalších existencích jako samozřejmou součást své výbavy, své energetické podstaty. Tyto informace jsou pro současného člověka tak samozřejmé, že si jejich používání ani neuvědomuje. Znáte je všichni, říká se jim intuice. Intuice není nic jiného než nadčasová vzpomínka nadčasové paměti vztahující se ke konkrétní události vaší minulosti. Kdysi v minulosti člověk udělal osudovou chybu, ale uvědomil si ji a rád by ji už nikdy nezopakoval. Toto přání si uložil do své nadčasové paměti. Ve chvíli, kdy se teď a tady v přítomnosti ocitá ve stejné situaci jako tenkrát, jeho nadčasová paměť mu vyšle varování v podobě intuice. Jestli své intuici naslechne, nebo se opět dopustí osudové chyby, záleží už opět jen na jeho rozhodnutí. V nadčasové paměti jsou ale uloženy i informace, které si člověk pamatovat nechce a které prostě a jednoduše odmítá přijmout jako prostředek k vlastní poučitelnosti. Toto odmítání se opět děje na základě vlastního rozhodnutí. Všechna vaše rozhodnutí, ať už jsou jakákoliv, jsou vesmírem plně respektována. Odmítnuté informace vám bude umožněno zapomenout. Ve své další hmotné existenci si je vědomě pamatovat rozhodně nebudete. Přesto však je nutno i tyto zavržené informace někam uložit tak, aby vám mohly být nápomocny na cestě k poučitelnosti, i když už o nich nechcete více ani slyšet. A k tomu pak poslouží vaše hmotné tělo. Hmotné tělo nejen že funguje jako schránka vaší jedinečné energetické podstaty, ale současně funguje i jako přesný záznamník nadčasové paměti. V každém vašem návratu do hmotné existence je vymodelováno nadčasovou pamětí podle toho, jaké vlastní vzkazy si do něj z minulosti potřebujete uložit sami pro sebe. Tvar a stavba těla zcela jasně a zřetelně vypovídají o dosaženém úspěchu či neúspěchu mysli v plnění nelehkého úkolu sebezlepšovat a sebeuvědomovat se v plném rozsahu svých jedinečných možností, kterými je člověk obdarován. Zrovna tak předpoklad k pevnému či problematickému zdraví si jedinec částečně vytváří v předchozí existenci. Vrozené zdravotní problémy, uložené v těle, se kterými člověk již přichází na svět, vypovídají o stupni dosažených resp. nedosažených možností. Například miminko s vrozenou srdeční vadou skrze své tělíčko sděluje světu hned v prvních dnech života, že mu v minulosti nebylo poskytnuto dostatečné množství lásky, které by bývalo potřebovalo ke svému spokojenému životu. Tuto informaci z minulosti uložila jeho nadčasová paměť do oblasti srdce. Bezbranné a křehké miminko tak poskytuje v prvních letech svého života bezprostřednímu okolí možnost tento nedostatek a dluh minulosti napravit formou zvýšené pozornosti, péče a lásky. Zároveň však jeho vrozená vada sděluje samotnému dítěti, že v minulosti bylo ke svému okolí zatvrzelé a té lásky, která mu byla poskytována, si příliš nevážilo, neboť upřednostňovalo spíše oblast pracovní než citovou. Jak dítě poroste a bude dospívat, přes veškerou péči okolí bude muset vzít zodpovědnost za svůj přístup ke vztahům samo na sebe a podle toho se naučit s láskou a pozorností druhých zacházet. Pokud možno lépe než v minulosti....