Sled nepříznivých událostí rozmetal poklidné žití jedné farnosti kdesi na dánském venkově. Tamějšímu pastoru, Bohem nadanému řečníku, který dosud vedl své ovečky k bezvýhradnému konání dobra, se zhroutí svět. Nenalézá vysvětlení pro tragické děje i svá pochybení, jež fatálně poznamenala osudy některých farníků. Ocitá se v takřka bezvýchodné situaci. Rezignovaný a pokořený otevírá své srdce čemusi novému… A zde počíná se příběh tohoto dříve tak uctívaného kazatele a mentora, jehož mysl stala se zásahem Prozřetelnosti volnější, pročež byl obcí nepochopen, ba odvržen. Odtud odvíjí se příběh jednoho vykoupení. „Znal to. Přišlo to z hlubiny, ze které všichni pocházíme. Nic na světě nebylo, nýbrž jen něco znamenalo. Viditelné bylo pouze kulisou, duše dramatu byla jedinou skutečností. Když se člověk do ní ponořil, pak se staly všechny drobné jednotlivosti krásnými.“