Exkurze do pekla
Na taneční parket, prosím!
Smrt číhá jak ostříž
Dirigent je vždycky pánem
Láska na zelený způsob
O prodavačkách rozkoše
Prachy vládnou světu
Náhoda si ráda hraje
Pod taktovkou chtíče
Šachy kolem Kajínka
V aréně mazaných lišáků
Rande s paní Smrtkou
Bacha, soudruh papež jede
Řádění temných sil
Mezi nechtěnými naháči
Život je houpačka nahoru a dolů
Obsah:
"Tak ať mu zub hned vytrhnou, a bez umrtvení!" křikla pohotově jakási starší dáma, a její kolegyně, co seděla vedle, neméně pohotově přisolila: "Jasně, a když už budou v tom, tak ať mu taky kleštěma urvou ten kus masa mezi nohama, kvůli kterýmu se dostal na šikmou plochu...
Onoho procesu jsem se tehdy zúčastnil v roli diváka a novináře, a jakmile se na chodbě rozkřikla zpráva, že Opočenský toho dne asi na líčení nepřijde, protože ho silně bolí zub, už se chodbou nesla slova plná zuřivé a pomstychtivé nenávisti.
Mně osobně se například bude ještě mnoho let honit v hlavě vzpomínka na soudní proces se známým sochařem Opočenským, jenž byl obviněn a poté i odsouzen za pedofilní hrátky s nezletilými dívkami.
Třeba bez viny, ale co kdo ví, jak se zachová ten "velký žertéř"?
Na druhé straně mi ale jistě dáte za pravdu, že vidět na vlastní oči znetvořenou mrtvolu, nebo si jít sednout byť v roli svědka či pouhého diváka do soudní síně, je docela nápor na nervy, a podobný zážitek má v sobě notnou dávku tesknoty a zvláštní sklíčenosti, která možná pramení z obav a temných představ, že bychom i my sami jednou mohli dopadnout podobně.
Ne snad, že bychom všichni byli sadisté, ale je to zkrátka atrakce, a lidé už mají v genech zakódovanou touhu a zvědavost po všem krutém, neobvyklém, či šokujícím.
Téměř každého člověka například vzrušuje číst, nebo v televizi a kině sledovat detektivní příběhy, ve kterých krev cáká jak z konve.
Nu, však ty přemety a salta jeho dobrodružného osudu poznáte sami, ale ať už opravdu existuje bůh, který dobrácky či zlomyslně řídí naše kroky, nebo je to všechno jen pouhá náhoda, tak vlastně určité absurdity zažívá každý člověk, který chodí po tomto světě.
říká s oblibou doktor Jaroslav Janeček, když chce připomenout kolotoč divokých absurdit, které ho v životě potkaly.
"Ten nahoře je velký žertéř",
Slovo k úvodu:
Arnold Schwarzenegger
"Člověka nejvíce posílí nikoliv vítězství, ale neustálý boj"
I z tohoto pohledu je právě kniha JUDr. Janečka mimořádným inspiračním zdrojem...
To jsou otázky vpravdě ožehavé a bolavé jako rána elektrickým obuškem.
A nakolik jsou paragrafy ohebné?
Jakou roli hrají osobní zájmy politiků, obchodníků a tajemných lobbistù?
Existují nějaké tlaky ze strany bohatých a vlivných kruhů v pozadí?
Jaké jsou skutečné vztahy mezi policejními vyšetřovateli, advokáty a soudci?
Co všechno se odehrává v průbìhu řešení jakékoli kauzy - od těch nevýznamných až po ty, které mnohdy zásadním zpùsobem ovlivňují život jednotlivce i společosti?
vedlo k jejímu druhému doplnìnému vydání - bohužel již po autorovì smrti.
Toto své právo veřejnost deklarovala takovým zájmem o tuto knihu, že to
otevřené názory a výpovědi nesnaží zamlžovat a skrývat, ale že respektuje právo veřejnosti na přístup k informacím i na vlastní názor.
Naštěstí se (snad) demokratická společnost vyznačuje tím, že se
A podobně to nejspíš cítili někteří z těch, jimž se její první vydání příliš nezamlouvalo - možná protože se v knize buď poznali, nebo jsou v ní přímo uvedeni.
A protože neměl ve zvyku nic skrývat, zařadila se právě jeho kniha k těm, které občas nazýváme "kontroverzními".
JUDr. Janeček takovým advokátem byl.
dozvědí při veřejném vynesení rozsudku.
Nestává se často, aby některý z předních advokátů vzpomínal v knize na svoje případy a umožnil tak běžným lidem nahlédnout pod pokličku soudních procesù, o nichž většinou víme jen tolik, co se novináři
Příběhy ze soudní praxe a jejich skutečné pozadí