Pozoruhodné knihy - internetové knihkupectví
KNIHY PRO VÁS SHÁNÍME, VYKUPUJEME A ZASÍLÁME KAMKOLIV

Přihlášení - Registrace

Pozoruhodné knihy Dárkové předměty Obchodní podmínky Kontakt


Šamanismus I

Šamanismus I
Sestavila Shirley Nicholson
Rok vydání:1994
Vydavatelství:Cad Press
ISBN:80-85349-39-6
Stran:126
Skladem: na dotaz
Kategorie:Magie, šamanismus, kabala
Meditace, mystika
Kód:002058
Podobné knihy:Obrazy Duše
Šamanské techniky a rituály jak nalézt své kořeny pomocí šamanských rituálů
Svět šamanů a vnitřní vesmír
Zasvěcovací dopisy do vysoké magie a mystiky čísel Dopisy baronu Spedalierimu (1861-1863)
Řád svobodných zednářů (2.díl) Symbolika jako prostředek hledání světla


Sleva 7% - z ceny 190,00 Kč s DPH
Nová cena 177,00 Kč s 10% DPH


Pro předběžnou rezervaci se musíte nejdříve přihlásit (registrovat).

Jsou šamanovi duchovní pomocníci a jiné světy projekcemi jejich vlastního nevědomí, anebo jsou objektivně reálné? Harner se domnívá, že "šaman nepovažuje tyto mimořádné jevy za mentální v tom smyslu, že by byly projekcí něčí vlastní mysli. Mysl je spíš používána jako nástroj vstupu, přechodu dveřmi do jiné reality, která existuje nezávisle na mysli". Harner sám se spíše domnívá, "že svět je víc, než jen lidská mysl". Noll definuje "ducha" jako "transpersonální síly, které prožíváme jako pohybující se v nás nebo přes nás, ale nejsou zcela pohybovány námi". Zvýšená imaginace u šamanů usnadňuje dialog s těmito duchy. Noll cituje Jungovu poznámku o svém vlastním strážném duchovi, který mu umožnil zásadní vhled do sebe sama: "V psychice jsou věci, které netvořím já, ale které se tvoří samy a mají svůj vlastní život", a "je něco ve mně, co může mluvit o věcech, o kterých já nic nevím a které nechci." Zdá se být zjevné, že lze prožívat úrovně reality velmi odlišné od reality našeho běžného každodenního vědomí, a získávat z nich pomoc.
Ve změněném stavu, který šamani k této činnosti využívají, mají svou cestu do jiných sfér plně pod kontrolou a jsou si vědomi všeho, co se děje. Do těchto sfér vcházejí jen proto, aby byli k užitku světu, aby léčili a pomáhali jiným. Hoppál zdůrazňuje šamanovu kulturní roli uchovávání minulosti pro svůj lid a spojuje šamanské funkce s šamanským názorovým systémem. Schmidt se na druhé straně domnívá, že šamani prožívají konečnou nediferencovanou realitu, kterou odlišují od kognitivních struktur svých kultur, a restrukturují pro sebe a pro své okolí realitu, čímž navozují změnu u jednotlivců a ve společnosti.
Všichni badatelé zjevně souhlasí s názorem, že šaman má do činění se sférou, v níž duchovní bytosti mohou nabízet moudrost a pomoc, a sférou, v níž tyto bytosti mohou být škodlivé a nebezpečné. Ve své klasické kapitole, kterou jsme otiskli, zmapoval Eliade tyto sféry jako zóny nebe, země a podsvětí, které jsou spojeny ústřední osou anebo ústředním otvorem, přes který může šaman komunikovat se všemi těmito zónami. Harner objasňuje, že v tomto vidění reality je všechno navzájem spojené na hlubší úrovni. To dává šamanům schopnost napojit se na sílu větší, než jsou oni sami. Pečují o duchovní i materiální stav svých pacientů, kteří stejně jako oni mají vyšší prvek či ducha anebo životní duši. Šaman je prostředníkem mezi běžným světem a jinou realitou.
Jednou z význačných vlastností šamanů je jejich důvěrná obeznámenost s jinou realitou, než je realita trojrozměrného prostoru a lineárního času, známá našemu běžnému bdělému vědomí. I když se studie v této kapitole zabývají různými aspekty šamanismu, všechny se nějakým způsobem dotýkají šamanova přístupu k neběžné realitě.
Šamanova odlišná realita
I
Jim Swan, Ph.Dr., je environmentální psycholog, spisovatel a producent. Je zvlášť zkušený v oblasti environmentálního vnímání, navrhování a hodnocení výchovných programů a metod. Je jedním ze zakladatelů sekce environmentální a populační psychologie Americké psychologické asociace. Jeho práci se dostalo zvláštního uznání od takových organizací jako je Americká asociace veřejného zdraví a UNESCO. Pracuje s domorodci, zorganizoval první Setkání medicínského kola pro Sun Beara a cestoval s Rolling Thunderem.
Mary Schmidt, M.A., je aspirantkou symbolické etnologie na universitě Západního Ontaria v Londonu (Kanada) a má hodnost bakaláře ve filosofii. Studovala psychologické možnosti změněného vnímání reality s ohledem na možnost změn. Plánuje pokračovat ve výzkumu této problematiky a aplikovat nové poznatky na psychické zdraví.
D. Scott Rogo působí v současnosti na fakultě University J.F. Kennedyho v Kalifornii. Je autorem více než 25 knih o paranormálních jevech, a zabýval se výzkumnou prací v Nadaci psychologického výzkumu (předtím v Durhamu, Severní Karolína) a na bývalém oddělení parapsychologie a psychofyziky Maimonidova lékařského centra v Brooklynu. Je členem redakce magazínu Fate a donedávna psal i pro časopis Human Behavior.
Richard Noll, M.A., je aspirantem klinické psychologie na Nové škole sociálního výzkumu v New York City a pracuje jako psycholog v psychiatrické léčebně Ancora v Hammontonu (New Jersey). Publikoval články o šamanismu ve významných domácích a mezinárodních časopisech a přednášel o této problematice na mezinárodních konferencích. Kromě výzkumu fenomenologie šamanismu se zabýval také změněnými stavy vědomí, mentální imaginací, halucinacemi a klinickými projevy disociativních poruch, zvlášť mnohočetnou osobností.
Shirley Nicholson je redaktorkou Theosophical Publishing House, pověřenou vedením edice Quest Books. Je autorkou Ancient Wisdom - Modern Insight [Dávná moudrost - současný vhled] a dětské knihy Nature°s Merry - Go - Round [Kolotoč přírody], stejně jako mnoha článků v The American Theosophist a jiných časopisech. Mnoho let studovala ezoterickou filosofii a teosofické myšlení, včetně takových témat jako změněné stavy vědomí.
Stanley Krippner, Ph.Dr., je psycholog a ředitel Centra pro studium vědomí na Institutu Saybrook v San Franciscu. Ve dvanácti knihách a více než 500 článcích ve vědeckých a populárních publikacích se zabýval rozvojem výzkumu vědomí, výchovou a léčitelstvím. Mezi knihy, jejichž je autorem nebo spoluautorem patří Human Possibilities [Lidské možnosti], Dream Telepathy [Snová telepatie], The Song of Siren [Zpěv sirén] a The Realms of Healing [Sféry uzdravení]. Pracoval jako předseda mnoha národních organizací, včetně Asociace pro humanistickou psychologii, Parapsychologické asociace a sekce humanistické psychologie Americké psychologické asociace. Pracoval deset let jako ředitel laboratoře spánku v Maimonidově lékařském centru v New York City a v r.1976 byl poprvé pozván přednášet o parapsychologii na Sovětskou akademii pedagogických věd.
Jean Houston, Ph.Dr., je mezinárodně proslulou psycholožkou, pedagožkou a vedoucí workshopů. Ona a její manžel Robert Masters jsou spoluzakladateli Hnutí lidského potenciálu. Dr. Houston je bývalou ředitelkou Asociace humanistické psychologie a v současnosti ředitelkou Nadace pro výzkum mysli v Pomoně (New York). Mezi mnoha knihami, jejichž je autorkou nebo spoluautorkou, jsou Mind Games [Hry mysli], Listening to the Body [Naslouchání tělu], Life Force [Životní síla] a The Possible Human [Člověk, jaký by mohl být].
Mihály Hoppál, Ph.Dr. je starším výzkumným pracovníkem skupiny výzkumu folklóru Maďarské akademie věd v Budapešti. Je žákem světově proslulého maďarského folkloristy Gyuly Ortutaye. Prováděl intenzivní výzkum v SSSR, do USA se dostal v roce 1984 na studijní cestu.
Michael Harner, Ph.Dr., je profesor a bývalý vedoucí katedry etnologie na fakultě Nové školy pro sociální výzkum v New Yorku. Byl hostujícím profesorem na Kolumbijské a Yaleské universitě, na Kalifornské universitě v Berkeley získal doktorát filosofie a pracoval jako zástupce ředitele Lowieho muzea etnologie. Kromě své akademické činnosti je Michael Harner zakladatelem Centra šamanských studií v Connecticutu. Cestuje také po světě, studuje a učí šamanismus a šamanské praktiky. Napsal The Jivaro [Chivarové], Hallucinogens and Shamanism [Halucinogeny a šamanismus], The Way of the Shaman ([Cesta šamana] příručka základních šamanských praktik). Je také spoluautorem románu Cannibal [Lidojed].
David Feinstein, Ph.Dr., je ředitelem Innersource Inc. v Ashlandu (Oregon). Má vzdělání v klinické a sociální psychologii, ve svých seminářích a workshopech v celém světě využíval osobní mytologii jako rámec psychologického vývoje individua. Personal Mythology [Osobní mytologie], kniha o této problematice, kterou napsal spolu se Stanley Krippnerem, vyjde u J.P. Tarchera. Dr.Feinstein publikoval mnoho studií o této problematice. Kromě toho působil sedm let jako starší klinický psycholog v psychiatrické léčebně okresu San Diego.
Mircea Eliade (1907-1986) byl vedoucím katedry dějin náboženství na universitě v Chicagu a po svém odchodu z této funkce byl profesorem na Teologické škole Sewella L. Averyho a členem Výboru pro sociální myšlení. Narodil se v Rumunsku, přednášel na École des Hautes Études, na Sorbonně a dalších evropských universitách. Je autorem asi padesáti knih, včetně takových děl jako je třídílná A History of Religious Ideas [Dějiny náboženského myšlení], Yoga: Immortality and Freedom [Jóga: nesmrtelnost a svoboda] a Vanishing God [Mizející Bůh]. Byl také hlavním editorem The Encyclopaedia of Religion [Encyklopedie náboženství], z níž vyšel v češtině výbor pod názvem Slovník náboženství (Český spisovatel, Praha 1993). Jeho Shamanism: Archaic Teachings of Ecstasy [Šamanismus: pradávné techniky extáze] je základním dílem, v němž jako historik náboženství syntetizuje psychologický, sociologický a etnologický přístup.
Gary Doore, Ph.Dr., má doktorát z university v Oxfordu. Jeho studie z etiky a filosofie náboženství se kromě jiných časopisů objevily i v Mind, Philosophy a Religious Studies. Předtím byl i hlavním redaktorem The American Theosophist.
Jeanne Achterberg, Ph.Dr., je mimořádná profesorka a vedoucí výzkumu na katedře nauky o rehabilitaci, a profesorkou klinické psychologie a fyzikální medicíny v Centru lékařských věd na Texaské universitě. Je spoluautorkou knih Imagery of Cancer [Imaginace rakoviny], Bridges of the Bodymind [Mosty těla a mysli], a autorkou práce Imagery in Healing: Shamanism and Modern Medicine [Imaginace v léčitelství: šamanismus a moderní lékařství].
Autoři
U australských domorodců směřuje tento výcvik k rozvoji toho, co nazývají "silné oko". Pohled šamanů na celém světě je často popisován jako nepříjemně intenzivní, spalující kulturou získané závoje, šokující připomínáním toho, kdo a co opravdu jsme. Toto "světlo", nebo rovnou osvícení, je velmi dobře popsáno ve zprávě badatele Knuda Rasmussena o iniciaci šamana u Inuitů v Hudsonově zátoce.
Když dokáže kandidát šamanství prožívat takovou živou imaginaci, nastává druhá fáze výcviku, směřující k tomu, aby se naučil rozehrát a řídit vnitřní imaginaci a obsah vizí. Tímto způsobem může vyvolat duchy a vnitřní spojence, může se dovědět, jak přijít do kontaktu se správnými vůdci a pomocníky - těmi, kteří budou jeho ochránci a dárci síly - a vyhnout se démonickým a oslabujícím duchům.
Aby bylo možno navštívit tyto sféry, dochází k aktivaci schopností vnitřní imaginace a vizí, nejkritičtějšímu aspektu výcviku šamana ve všech šamanských kulturách. Ve změněných stavech praktikuje kandidát šamanství tak živou mentální a fyzikální imaginaci, že zablokuje normální vnímání a tělesné pocity. Tyto vnitřní obrazy mohou být například tak jasné, že šaman je dočasně oslepen. Šamanovo imaginární nebo sekundární tělo může být tak vyvinuté, že šaman má opravdu plný fyzický prožitek jiného místa nebo dimenze.
Uvědomte si například univerzálnost chápání času v šamanismu, snad nejlépe vystiženému pojmy snový nebo zastavený čas. Tento druh času je dosahován částečně také uvedením do šamanských stavů vědomí, které umožňují, aby byl zastaven normální denní čas a aby byl získán přístup k trvacímu času. V tomto trvacím, rozšířeném posvátném čase je vždypřítomný Počátek, čas před katastrofou nebo čas Stvoření, stále zde. Čas se stává silou, která může pronikat rovinami světa do sféry nebo dimenze, kterou si šaman přeje navštívit.
To, co se tedy stalo, bylo samozřejmě oddělení různých úrovní sebe sama a ztráta komunikace jako snadného, přirozeného a běžného stavu bytí. Hluboké spojení se stává něčím mimořádným, a vyžaduje si také mimořádné úsilí. Tyto úvahy o světovém mýtu, jeho důsledcích a významu zčásti zdůvodňují šamanovu cestu a jeho génia, protože tvrdí, že hluboká komunikace se stala nemožnou pro všechny s výjimkou šamana a mystiků, kteří jsou ochotni podstoupit obrovské tělesné, duchovní a psychologické úsilí k tomu, aby pronikli závoji těla, mysli a ducha, položenými v minulosti.
Tak vznikly rigidní struktury a my se nedokážeme neidentifikovat se svou zkušeností. Hodně moderního psychologizování souvisí s příliš rigidní identifikací se zkušeností a s uvězněním v myšlenkových strukturách. Bohužel také příliš mnoho tohoto psychologizování adaptuje člověka k tomu, aby byl šťasten ve vězení nebo aby si vytvářel příjemnější vězení, ve kterém se nakonec naučí milovat vězně.
Moderní tradenti mýtů a média opravdu mluví o katastrofě jako o výrazu Božího hněvu, takže došlo k posunu od teocentrismu k egocentrismu, od identity v Bohu k identitě v konkrétní podobě. Imago Dei k němuž jsme byli učiněni mělo stále méně a méně lidskou podobu. Čím větší byla identifikace s konkrétní formou, tím větší byla potřeba tuto formu bránit, a tím větší byla i identifikace s těžkopádnými strukturami a zkušeností ega.
Katastrofy patrně rozbily kolektivní vědomí tak, že individuální mysli už neměly přístup k myšlenkám druhých, alespoň za normálních okolností. Katastrofy také polarizovaly rozdíly a udělaly z nich protiklady, takže se ostře zdůraznily emoční rozdíly mezi muži a ženami, mladými a starými a mezi jedním společenstvím a druhým. Kromě toho, a to je zvlášť závažné, se také zdůraznilo rozdělené já. Ptáme se, proč jsme tak slepí a vydaní napospas třídění v mysli, "ismům" a "logiím", které tlačí naše myšlení do úzkých chodeb. Někdy si vzpomeneme na masové trauma, související s rozdvojením našeho tělesného a duchovního vnímání. Staré národy považovaly nebeská tělesa a přírodní síly za obdařené myslí. My to popíráme a nazýváme to pověrou nebo animistickým myšlením, anebo, jsme-li opravdu zkažení myšlením, antropomorfismem. Možná, že došlo k tomu, že při katastrofě jsme byli odtrženi a stali jsme se antropocentristickými, ztratili jsme spojení s přírodou, s planetou, s "bohy" a s druhými lidmi navzájem.
V minulých letech aspekty tohoto mýtu získaly zdánlivě vědecké potvrzení v teorii katastrof takových vědců jako je Immanuel Velikovsky. Pomocí této teorie vysvětloval změny na Zemi a jejich působení na vědomí. Shoda mezi vědeckými poznatky, šamanismem a mýtem souvisí s vlivem, kterým působily tyto globální katastrofy na vědomí, jeho fragmentaci a odcizení individuálního života od svého zdroje. Staří gnostici mluví s rozčarováním o tom, že jsme byli vrženi do světa, v němž jsme nikdy nechtěli být. Moderní gnostik Heidegger mluví o našem stavu jako o entworfen - našem "vržení" do existence, a samozřejmě že všichni existencionalisté mluví o rozčarovaném vědomí a o vědomém odcizení jako o primárním stavu lidstva.
Ve většině těchto mýtů se pak příběh změní a vypráví o katastrofickém konci zlatého věku, zahrnujícím zmizení velkého světla, světovou potopu nebo požár, obrovské zemětřesení, vroucí moře, ohlušující zvuky a dlouhou tmu, po nichž následuje delší období klidu mezi katastrofami. Takto se začnou střídat věky, a každý z nich je drsnější a méně harmonický než předchozí.
Když se díváme na fenomenologii tohoto světového mýtu, objevíme pozoruhodnou skutečnost, že většina jeho verzí nám vypráví o tom, jak nejstarším stadiem lidského života byl jakýsi zlatý věk světla, hojnosti, harmonie a něhy s věčným létem. Na nebi byl pokaždé velký a zjevně stacionární světelný objekt, různě známý jako "kosmické vejce" nebo "noční Slunce", který byl předmětem uctívání a obdivu lidí. Naši planetu spojoval se zářícím objektem žebřík, strom, hora, schodiště, sloup nebo provaz, považovaný za axis mundi, světovou osu. V mnoha těchto mýtech vystupují a postupují podél této osy andělé nebo zvláštní božské bytosti.
"Zajímavé na tomto narativním vzorci, rozšířeném po celém světě, je to, že popisuje archaický svět, nebo přesněji řadu světů velmi odlišných od těch, které jsou dokumentovány historiky nebo rekonstruovány prehistoriky." ("Minds Out of Uniform" [Neuniformované mysli], in: The Forum for Correspondence and Contact, 13:1, listopad 1982, s.1-15).
Jiným aspektem relativní konzistence, nalezené v šamanských kulturách, je vzpomínka na to, co lze nazvat "světovým mýtem". Mnohé takzvané vyspělé kultury si také připomínají slovem i písmem fragmenty tohoto mýtu, ale šamanská tradice zachovává pozoruhodnou podobnost narativních témat v nejrůznějších místech, národech a kulturách. Vypadá to, jakoby šamanský mýtus plnil funkci zapomenuté gnose. Etnolog a lingvista Roger Westcott poznamenal:
Strukturu světa popisuje šamanské vědomí velmi podobným způsobem bez ohledu na to, kde šaman žije. Svět má tři úrovně - nebe, zemi a podsvětí - spojené ústřední osou. Znalosti a techniky šamana se týkají schopnosti pohybovat se z jedné úrovně do druhé. Je zvlášť vynalézavý pokud se týká pochopení tajemství přechodu na jinou úroveň; přechodu otvorem nebo dírou v realitě (často popisovanou jako stanová tyč nebo pilíř), kudy sestupují bohové na zem a mrtví do podsvětí. Duše šamana v extázi dokáže vzlétnout vzhůru nebo dolů při cestě do nebes nebo do pekla. Tato světová osa, chápaná lokálně, ale představující samotné centrum všech věcí, je pro šamana místem, v němž se stávají zjevným posvátný prostor a čas. To je v archaických kulturách vždy prerogativem šamanů. Jen oni, řečeno slovy Mircea Eliadeho, "vědí, jak projít centrálním otvorem; jen oni transformují kosmoteologickou představu v konkrétní mystickou zkušenost". Jinými slovy, pro společenství je ústřední pilíř domu nebo vrchní otvor ve stanu symbolickým potvrzením schopnosti lokálního prostoru a času přejít do posvátného prostoru a času. Je to místo, které umožňuje poslat modlitby a oběti Svatým. Pro šamana je však mystickým itinerářem a počátkem velké cesty.
Příspěvky v tomto sborníku popisují šamanskou praxi a myšlení tím nejpřístupnějším způsobem, jaký byl kdy nabídnut veřejnosti. Je ukázána hloubka šamanské kultury, její trvání a zvláštní způsob konzistence v metodách i metaforách od nejvzdálenější minulosti až po budoucnost, překračující rámec jednotlivých kultur.
Šamanova schopnost samoregulace stavů vědomí mu kromě toho umožňuje sloužit jako most mezi běžnou skutečností a transpersonálními sférami. Šamanská praxe změněných stavů vědomí je tak specifická - ať už je navozena bubnováním, zpěvem, půstem, regulací teploty, senzorickou deprivací anebo látkami, měnícími mysl - že někteří etnologové, jako Michael Harner, označují tyto stavy jako šamanské stavy vědomí [shamanic states of consciousness, SSC - pozn.překl.], aby je odlišili od všednějších změněných stavů vědomí [altered states of consciousness, ASC - pozn.překl.]. Cesta šamana opravdu vyžaduje jako počáteční kroky radikální dezintegraci a disociaci, stejně jako techniky vědomého vstupu do chaosu. Šaman žije neustále v extrémech, mimo sebe a nad sebou, a prožívá extázi jako podmínku svých schopností, i když zkoušky odvahy a cesty do říše stínů sebou přinášejí taková muka duše, která kromě šamana dokáže málokdo snést. V šamanské cestě získávají psychika a vesmír přístup k sobě navzájem; šaman se stává cestou pro stvoření a duchy, pro oživenou přírodu a rozhodnutí bohů. Umění a disciplína, jež vyžaduje takový zvláštní vztah, jsou nesmírné a hodně přispívají k úctě, jaké se šamani po tisíciletí těší.
A jaká je to cesta! Šaman totálně vnímá živý svět, jenž je ve všech svých částech osobní, cítící, schopný poznání a použití. Tento pananimismus dává šamanovi jeho sílu a nadvládu, které mohou být použity k léčení, obnově, a k tomu, aby se do profánního světa dostaly transformující síly posvátného času a prostoru.
Proč dnes prožíváme takovou renesanci zájmu o jednu z nejstarších forem náboženského života - o praxi šamanismu? Myslím, že velká část fascinace šamanismem spočívá ve skutečnosti, že je nezpolitizovaný, protože všechna náboženství začínají jako duchovní zkušenost, jež se později zpolitizuje a zbyrokratizuje. Šamanismus ve svých nejstarších i nejmodernějších formách připomíná demokratismus duchovní zkušenosti, ve které je hierarchie vyhražena úrovním zkušenosti spíš než kněžím a biskupům. Každá úroveň a každý rozměr reality je dostupný tomu, kdo si dá námahu učit se a praktikovat cesty a způsoby duchovního hledání. V praxi šamanismu může mít každý přímou duchovní zkušenost a zjevení, nezprostředkované strukturami, neurčené církví nebo doktrinou. Velmi to oslovuje všechny, kteří hledají samostatnost na duchovní cestě.
JEAN HOUSTON
Mysl a duše šamana
(Předmluva)
Jim Swan
Rolling Thunder v akci
D. Scott Rogo
Šamanismus, mimosmyslové vnímání a paranormální jevy...
Stanley Krippner
Sny a šamanismus
Jeanne Achterberg
Šaman: léčitel v imaginární sféře
II Šamanské stavy vědomí
Mihály Hoppál
Šamanismus: Archaický anebo současný náboženský systém?...
Mary Schmidt
Šílená moudrost: Šaman jako zprostředkovatel skutečnosti...
Richard Noll
Přítomnost duchů v magii a šílenství
Mircea Eliade
Šamanismus a kosmologie
Michael Harner / Gary Doore
Pradávná moudrost v šamanských kulturách
Rozšířená vize reality

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku