(The Hermit), 1971

Kniha je detailním popisem zážitků starého poustevníka ze základny mimozemšťanů, která má údajně být někde v Tibetu.

Celý děj se odehrává v jeskyni starého poustevníka.

S ním tu prožívá jeho poslední dny života mladý mnich Lobsang Rampa, který sem byl vyslán předními duchovními Tibetu se zvláštním posláním. Poustevník mu má sdělit "vědění", jemuž poustevník obětoval velkou část svého života a které má zachránit celé lidstvo před zánikem. Život Dr. T. Lobsanga Rampy Dr. T. Lobsang Rampa se podle svých tvrzení narodil ve Lhase, hlavním městě Tibetu, roku 1909. Pocházel prý z velmi významné rodiny. Jeho rodiče totiž měli velký vliv na správu země, protože pocházeli z urozeného rodu a patřili k vysoké společenské třídě. Lobsang Rampa byl vychováván velmi přísně, neboť se mělo za to, že právě tak se stane způsobilým, aby mohl úspěšně zaujmout své místo ve společnosti. Urozenosti ani bohatství své rodiny si však Lobsang dlouho neužil. Když se blížily Lobsangovy sedmé narozeniny, byli podle starého tibetského zvyku pozváni tibetští církevní hvězdopravci - jejich úkolem bylo zjistit, jakou životní dráhu má malý Lobsang nastoupit. Hvězdopravci mu předpověděli důležité životní poslání šířit tibetskou moudrost na Západ. Podle předpovědi se Lobsangovi po mnoha nesnázích a utrpeních toto poslání podaří splnit. V sedmi letech tedy Lobsang Rampa vstoupil do lámaserie v Čokpori a osaměle si razil cestu životem. Lobsang v čokporské lámaserii prošel všemi stupni výcviku - od úplného začátečníka až k hodnostem lámy a opata. Když byl Lobsang Rampa ještě docela malý chlapec, prodělal zvláštní operaci zvanou "otevření třetího oka". Během ní mu byl doprostřed čela u kořene nosu vyvrtán otvor a do něho vsazena tříska z tvrdého dřeva napuštěného zvláštním bylinným roztokem, aby se navodila stimulace určité části mozku, přesněji epifýzy (šišinky). U nižších obratlovců se epifýza podílí na vnímání světla, ale u člověka není zatím její funkce úplně objasněna. Po dvou až třech týdnech strávených v izolaci v naprosté tmě je tříska z čela vyjmuta. Touto zajímavou operací mají být prý posíleny jasnovidecké schopnosti. Lobsang Rampa, jak sám tvrdí, se zřetelně jasnovidný už narodil, ale po této operaci se jeho schopnosti staly skutečně mimořádnými. Dokázal vidět lidi obklopené aurou, jako by byli zahaleni do plamenů proudících barev. Z těchto aur lidí se postupně naučil číst jejich myšlenky, co je bolí, v co doufají i čeho se bojí. Roku 1927 byl zapsán jako student medicíny a chirurgie v čínském městě Čchung - čchingu. V té době bylo Lobsangovi 18 let. V Číně se poprvé seznámil s věcmi, které jsou pro západního člověka zcela běžné a všední. Například poprvé uviděl jízdní kolo, automobil nebo letadlo. Létání ho natolik zaujalo, že po úspěšném vystudování Lékařské fakulty v Čchung - čchingu se stal lékařem-letcem. V době invaze Japonců do Číny (po roztržce 7. července 1937) Lobsang Rampa létal za zraněnými i do vzdálenějších oblastí. Při jednom z takových letů bylo jeho letadlo Japonci sestřeleno a on se stal válečným zajatcem. Ze zajateckého tábora se mu podařilo uprchnout až 6. srpna 1945 v době zmatků po svržení atomové bomby na Hirošimu. S podlomeným zdravím se Lobsang Rampa vydal přes Rusko do Evropy, protože do okupovaného Tibetu se už vrátit nemohl. Nakonec se dostal až do Evropy. V přestrojení a bez jakýchkoli dokladů se mu podařilo překročit území tehdejšího Československa a dostal se do Německa. Tam se živil jako řidič nákladního automobilu. Později odjel jako topič ve strojovně nákladní lodi do USA. Zůstal v New Yorku a snažil se tam plnit své poslání výzkumem lidské aury. I nadále byl v neustálém telepatickém spojení s Tibetem, odkud prý dostával instrukce. Při astrálních cestách se taky několikrát setkal se svým milovaným duchovním vůdcem a učitelem lámou Mingjurem Tundrupem a dalšími významnými osobnostmi tehdejšího Tibetu. Protože tělo Lobsanga Rampy bylo v té době kvůli mučení v japonském zajateckém táboře pro život už téměř nepoužitelné, tibetští lámové pomocí telepatie a astrálního cestování hledali pro Lobsanga nové fyzické tělo, aby mohl dokončit své životní poslání a přiblížit tibetskou moudrost a poznání světu. Nakonec objevili klempíře Cyrila Henriho Hoskinse z Walesu. Ten prý neměl chuť žít a tak se snažil skoncovat se životem. Dne 13. června 1949 se Hoskins vrhl ze stromu, jeho duše opustila tělo a do něho se "nastěhovala" duše lámy dr. T. Lobsanga Rampy. Obyčejný klempíř Cyril Henri Hoskins, který nikdy ani nenavštívil Tibet, se tak později stal oním slavným, ale i odsuzovaným spisovatelem dr. T. Lobsangem Rampou. S novým tělem klempíře Hoskinse pak Lobsang Rampa žil v Anglii a psal knihy o Tibetu, buddhismu, o životě v tibetských klášterech a lámaseriích a především o vědění, které učili už pradávní předkové a které je zapsáno v egyptských pyramidách, ve vysokých chrámech And i v největší pokladnici okultního vědění světa - v tibetských výšinách… Veřejnost se o takzvaném dr. T. Lobsangu Rampovi poprvé dověděla v roce 1956, kdy v anglickém vydavatelství Secker & Warburg v Great Russell Street v Londýně vydal svou první knihu pod názvem "Třetí oko". Na sklonku svého života musel dr. T. Lobsang Rampa odjet, údajně ze zdravotních důvodů, do Irska a později do Kanady. V kanadské Calgary také v roce 1981 zemřel.