Cesty mezi světy - internetové knihkupectví

Cesty mezi světy

KNIHY PRO VÁS SHÁNÍME, VYKUPUJEME A ZASÍLÁME KAMKOLIV

Přihlášení - Registrace

Pozoruhodné knihy Dárkové předměty Obchodní podmínky Kontakt


Pomalu s miminkem a s koněm v páteři Karpat

Pomalu s miminkem a s koněm v páteři Karpat
Novinka

Ondřej Kano Landa, Fukiko Kano (ilustr.)
Rok vydání:2015
Vydavatelství:Cad Press
ISBN:978-80-88969-66-2
Stran:152
Skladem: na dotaz
Kategorie:Zeměpis, cestování
Zeměpis, cestování
Kód:S00547
Podobné knihy:Jak působit na druhé, aby vám šli na ruku


Sleva 7% - z ceny 199,00 Kč s DPH
Nová cena 185,00 Kč s 10% DPH


Stalo se, že jsme vzali naši roční dcerku a bílou sedmiletou kobylku a vyrazili jsme do hor. Byla to moje poslední velká cestovatelská ctižádost. Být v divoké přírodě, být v horách. Být tam dlouho a jít. Být na cestě a přitom nepotřebovat stroje, nepotřebovat benzínky a obchody a zároveň se neprohýbat bolestí pod tíhou napěchovaných batohů. A chtěl jsem také poznat koně, to zvíře plné tajemství, o jehož spojení s člověkem se toho ve světových kulturách nabájily stohy mýtů a pohádek. Neměli jsme cíl, jen směr. Karpatský oblouk − naše trasa. Kam dojdeme, tam dojdeme. Nespěchali jsme. Pomalost byla našim nástrojem spojení a cesta jediným cílem. V minulosti jsem se příliš zaměřoval na efekt. Příliš jsem se snažil někam dostat a něco získat. Ale tahle výprava měla být jiná. Byla to cesta do světa tady a teď. Očišťovací cesta, zpomalovací. Cesta spojení. Prostě být v horách, být v přírodě, být s miminkem a s koněm a jeden s druhým. Být s Bohem... Mmmm... Přiznám se, to bylo pro mě to hlavní. Obnovit a prohloubit spojení s tím, co je základem všech světových kultur a náboženství. S tím, co vytváří hmotu a veškerou přírodu a co leží i v kořenech mě samého. S Bohem. Jaké výstižnější slovo zvolit? Byla to tedy pouť. Cesta rituál a cesta symbol. Tak, jako se v kostelech a v chrámech rozsvěcují svíce a bije se do zvonů, aby si člověk připomínal Boha Světlo a Boha Zvuk, tak my jsme kladli jednu nohu za druhou a dívali se vpřed, abychom kolem sebe a v 3 sobě cítili Boha Cestu. Šli jsme dva měsíce a neušli více než čtyři sta kilometrů. Ale těžko se dopočítat kilometrů vnitřních. Ta pomalost a bezcílnost nám obula sedmimílové boty, které nás přenesly do nepoznaných krajin rozprostírajících se nám před i za očima. A mohu jen děkovat za všechna splněná přání, za ochranu, za východy a západy slunce a za šelest větru v horských travinách, které mě držely blízko světa pravdy, blízko realitě. Děkuji Ti, Cesto, velký učiteli. A dej, ať cítím Tvůj proud a Tvou přítomnost, i když zrovna nespávám ve stanu a v pastýřských kolibách, a když kolem mě neburácí horské hromobití a nepláčou stromy slzami deště..

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku