Byl-li bych postaven před otázku, jakou jedinou knihu doporučit jako průvodce na cestě k poznání, zvolil bych pravděpodobně tuto. Komplexní, hluboká, filozofická, uvnitřňující, podporující. Otevřít lze na náhodné stránce - a najít, co nám chtěla říci.

Když se zabýváme filozofickou knihou, nemůžeme očekávat, že ji pochopíme celou na první pokus, a následkem toho nesmíme ztrácet odvahu, jestliže je ono nepochopení časté. Použije-li studující tento opatrný přístup, měl by si pečlivě všímat každé věty nebo odstavce, které přinášejí intuitivní odezvu v hlubokém cítění jeho srdce (nezaměňovat s intelektuálním souhlasem v logické práci jeho hlavy). Pokaždé, jakmile se tak stane, měl by přestat číst, okamžitě odložit knihu a poddat se působivým slovům. Nechť na něm pracují svým vlastním způsobem. On má být pouze tichý a vnímavý. Neboť takováto reakce nakonec způsobí, že se otevírají dveře k jeho vnitřnímu bytí a že světlo září tam, kde dříve žádné nebylo. Když projde tímto vchodem a vstoupí do onoho světla, bude snadné pochopit zbývající část knihy.

Jestliže cítíte, že principy, kterých se na těchto stránkách dotýkáte, jsou pravdivé, pak si uvědomte, že největší poctu, kterou můžete složit Pravdě, je Ji používat. Duchovní mír je dán jako odměna těm, kteří moudře duchovně touží a kteří budou neúnavně pracovat pro realizaci své touhy...

Jestliže je žák ochoten hledat skrytá působení ega, nalezne je v nejméně podezřelých koutech, dokonce i v samém středu svých nejvznešenějších duchovních snah. Ego není ochotno zemřít a uvítá dokonce i toto velké omezení svého uplatnění, jestliže je jeho jedinou cestou, jak uniknout zániku. Protože je ego nezbytně aktivním činitelem v těchto pokusech o sebe-zlepšení, bude v nejlepší pozici, aby se postaralo, že skončí jako zdánlivé, ale nikoli skutečné vítězství nad sebou samým. Skutečného vítězství může být dosaženo pouze tím, že se egu postavíme tváří v tvář a inspirací Milosti je přímo vymýtíme; to je něco jiného než čelit a ničit kterýkoli z jeho široce různorodých projevů slabostí a chyb. Ty vůbec nejsou stejné. Jsou větvemi, avšak ego je kořenem. Proto, když se žák unaví touto nikdy nekončící bitvou Dlouhé stezky se svou nižší přirozeností, která může být poražena v jednom projevu, jen aby se objevila v novém, když je vyčerpán sebe-klamy v mnohem příjemnějších domnělých dosaženích Krátké stezky, bude připraven pokusit se o poslední a jediné východisko. Zde konečně vyzraje nad egem tím, že se ho úplně vzdá, místo aby se zabýval jeho bezpočetnými maskami - které mohou být ošklivé jako závist nebo půvabné jako ctnost ... (str. 129)

Negativa: temný stín na světě

V každé lidské nesnázi jsou nám otevřeny dvě cesty. Obvyklá cesta je běžně známa: spočívá v egoistické a citové reakci s nářkem na sebe soustředěným, podrážděností, strachem, zlostí, zoufalstvím atd. Neobvyklou cestou se ubírá několik málo duchovně zaměřených jedinců: spočívá v dělání něčeho dobrého z něčeho špatného, v neosobní, klidné konstruktivní a nadějné reakci. Toto je cesta praktické filozofie, pokus změnit to, co se zdá zevně škodlivé, v něco, co alespoň vnitřně musí být znatelně blahodárné. Je to zázračná práce. Může být ale konána pouze hlubokými úvahami, popíráním sebe a láskou. Jestliže těžkosti pokládáme jednak za příležitost ukázat, co můžeme udělat, abychom rozvinuli latentní zdroje, jednak za zkoušku toho, co jsme již rozvinuli, mohou být využity pro naši pomoc. I když se nám nepodaří změnit nepříznivé prostředí k lepšímu, takový přístup by do určité míry změnil k lepšímu nás. Musíme přijmout se všemi nesmírnými důsledky pro svou minulost, přítomnost i budoucnost, že jsme nakonec zodpovědni za podmínky, které poznamenávají náš život. Takové přijetí může pomoci rozbít náš egoismus, a i to, co je bolestivé, bude jen k dobrému. Z této výzvy může vzejít nejpožehnanější změna v nás samých... (str. 171)