Zcela mimořádné postavení mezi léčivými rostlinami zaujímalo jmelí, které je podle Steinera "duchovním bytím nejvyšší kvality". Tato pro antroposofickou medicínu téměř kultovní rostlina je prý podobná člověku, svou energii přijímá z kosmu a je schopna přetvářet život pomocí duchovních, kosmických i éterných sil. Podle Steinera je jmelí léčebným prostředkem budoucnosti, především proti rakovině. (O všech těchto představách anatomických, fyziologických i klinických se lze dočíst v nedávno vydaných Steinerových přednáškách, které proslovil začátkem století v Praze, nebo v antroposofickém časopise Merkurstab či v článku dr. Prixe v Medica Revue.)
Pro terapii používají antroposofičtí lékaři čtyři základní skupiny léků. Jejich působení je dáno ve všech případech jejich duchovní hodnotou. První skupinu léků tvoří byliny, druhou léky z repertoáru klasické medicíny, třetí homeopatika. Poslední skupinu tvoří speciální léky antroposofické, připravované podle speciálních postupů, které respektují evoluční spřízněnost a astrologické vztahy, především vztahy mezi planetami a kovy. Kovy se však před použitím jako lék mají vegetabilizovat, tedy po několik let přidávat k půdě a pak znovu extrahovat z rostlin. Originální je také rytmická příprava léků z rostlinných šťáv. Specialitou bylo použití tzv. polárních rostlin, které mají podle Steinera určitý polární vztah k některému orgánu nebo funkci. Např. listy vinné révy mají vztah k metabolismu cukru, listy lesních jahod k bílkovinám. Směsný preparát se stává pravzorem jaterní funkce a používá se pod názvem Hepatodoron jako panacea k léčbě všech chorob jater (viz Heřt).
Diagnóza se má podle Steinera stanovit intuicí pomocí duchovního zraku nebo speciálními postupy, např. podle vzhledu krystalů z tělesných tekutin. Také správný lék má být určen jasnozřivě.
Zajímavé jsou také představy o příčinách nemocí. Ty nemají materiální, ale duchovní povahu. Pravou příčinou chorob jsou poruchy vitální esence. Choroby dělil Steiner originálním způsobem na choroby zánětlivé, nádorové, sklerotizující a ochrnující. Vznikají poruchou některé ze čtyř základních složek těla. Rakovina např. vzniká tehdy, když se nadměrně rozvine éterné tělo.
Antroposofická medicína vychází z jiných představ o stavbě lidského těla než medicína klasická: Člověk je podle Steinera tvořen čtyřmi složkami. Jádrem je tzv. Já, které je obklopeno fyzickým, astrálním a éterným tělem. Fyzické tělo je hmotným základem, éterné tělo má být sumou tělesných sil, astrálním tělem je duše a ono Já, sídlící v krvi, je harmonickým středem. Tyto čtyři části mají paralely k zevnímu světu. Fyzické tělo odpovídá minerálnímu světu, éterné tělo vodě, astrální vzduchu a Já ohni. Fyzické tělo obsahuje 12 různých smyslů, duše, která má tři součástí, prostupuje celý organismus a je tedy zastoupena v každém orgánu.
K analogickým názorům dospěl Steiner v oblasti anatomie a medicíny a uplatnil je v roce 1920, kdy spolu s Itou Wegmanovou založil první společnost antroposofických lékařů. Dodnes je antroposofická medicína rozšířena především v Rakousku, Švýcarsku a Německu. Nepokládá se za zvláštní, alternativní medicínu, chce jen zhumanizovat klasickou medicínu a rozšířit její diagnostické a terapeutické možnosti. Literatura antroposofické medicíny je zatím chudá a školení lékařů proto zabezpečují členové lékařské sekce Školy spirituální vědy v Dornachu.
Antroposofická medicína
Země je podle Steinera organismem, který dýchá dvakrát denně, její půda je živá a lze ji udělat dynamičtější přidáním speciálních přípravků, zejména homeopatických. Doporučoval především některé minerály, které mají být ovlivněny planetami. Známý je např. tzv. křemenáček, drcený křemen, speciálně upravovaný a aplikovaný v množství několika gramů na hektar. Proti hrabošům doporučoval rozhazovat popel z hrabošů podle homeopatického zákona similia similibus curentur. Typickým Steinerovým a i nyní u nás doporučovaným přípravkem ke hnojení je řebříčkem naplněný měchýř z jelena. Jelen totiž svými parohy nasává kosmické síly, jeho měchýř vystavený na jaře slunci z něho přijímá éterné a astrální síly a zakopaný přes zimu do země přijme síly fyzické. Vznikne tak díky lidskému duchu zcela nová hmota a je tak údajně překročen práh pro přírodu samu nepřekročitelný. Doba setí a sklizně se potom řídí podle astrologických kalendářů. (O biodynamickém zemědělství opakovaně informuje a uvedené preparáty propaguje časopis Bionoviny.)
Steiner navrhl zvláštní, biodynamické, zemědělství, které mělo být přirozené, bez umělých hnojiv, pesticidů, mechanizace a jiných umělých zásahů. Jeho cílem nebylo zvyšování produkce, ale sama práce, která měla vést ke zušlechťování člověka. Zemědělství je podle Steinera komplikovaným systémem, závislým především na éterných a astrálních silách. Rostliny jsou významně ovlivňovány planetárním systémem a sluncem, které obíhá kolem země. Světlo je zvláštní entita, kterou nelze rozdělit podle Newtonovy představy v barevné spektrum podle vlnových délek. Zajímavé jsou také Steinerovy poznatky o vývoji rostlin. Rostliny podle něj nevznikly plynulým vývojem, jejich přírodní druhy jsou jen variacemi na základní téma, Goethovu Urpflanze, a byly speciálně vytvořeny duchovními silami. Léčebné účinky rostlin lze poznat intuicí podle tvaru jejich listů. Steiner také vysvětlil směr růstu rostlin. Jsou za něj zodpovědni skřítci, gnómové, kteří nenávidí zemi, a z toho důvodu vše odstrkují ven od země. Proto rostou rostliny ven do světla a vlhka, kde se do jejich listů usazují víly, undiny.
Fyzika, biologie a biodynamické zemědělství
O některých se nyní stručně zmíníme.
Kromě této celkové koncepce vývoje lidstva Steiner publikoval řadu dílčích konkrétních poznatků ze života egyptských kněží, doplňoval evangelium a přinesl také zcela originální poznatky z oblasti fyzikální, botanické a zoologické.
Významným okamžikem ve vývoji lidstva bylo mystérium Golgoty. Kristus je podle Steinera bohem slunce a přišel pomoci lidské rase, aby našla rovnováhu mezi zoroasteriánskými bohy světla a temnoty, Luciferem a Ahrimanem.
Steiner se dále v kronice Ákáša dočetl, že lidstvo prošlo několika vývojovými etapami. První z nich byla Lemurie, následovala Atlantis a nyní žijeme v postatlantském období. Tato perioda začala v roce 7227 před naším letopočtem a od té doby uplynulo již sedm epoch. Nyní žijeme v euroamerické epoše, která bude trvat do r.2573. Konec světa podle Steinera nastane v roce 3995, kdy člověk konečně opět získá jasnovidnou schopnost. Steiner podal detailní popis Lemurie i Atlantidy a vlastností tehdejší populace, která např. v době Atlantidy neuměla mluvit a dorozumívala se telepaticky. Po zmizení Atlantidy vznikly různé rasy. Z původních Semitů byli ti nejnadanější selektováni a vznikla bílá rasa, která nakonec přišla do Evropy.
Tato maximálně zjednodušená interpretace Steinerovy filozofie je v podstatě převzata z nepublikované stati O. Štampacha.
K základním Steinerovým poznatkům patří následující interpretace světa a "nauka o člověku": Člověk existuje od samého počátku vývoje kosmu. Vývoj vesmíru není ničím jiným než postupným vývojem a osvobozováním člověka. Ten byl zprvu duchovní bytostí a stál v kosmické hierarchii hned pod devíti sférami božského duchovního světa. Od něho se lidé odpoutali a propadli se tak do hmotného světa, ze kterého nyní postupně stoupají a obohaceni se vracejí ke světu duchovnímu. Člověk se při tom vyvíjí ve stupních, opakovanými reinkarnacemi s přenosem karmy. V průběhu této cesty se člověk vyvíjí paralelně s celou ostatní přírodou, zbavuje se tíživé hmoty a svých temných stránek a předává je rostlinám a živočichům, což jsou v podstatě jen vedlejší produkty, odpady vývoje člověka. Protože se člověk vyvíjí současně s okolním světem, má jeho vývoj zákonité souvislosti s neživou i živou přírodou, se sluncem i planetami a lze mezi nimi nalézt četné paralely: např. sedm epoch vývoje člověka odpovídá počtu sedmi planet, dvanáct částí jeho těla odpovídá dvanácti znamením zvěrokruhu, jeho čtyři základní temperamenty čtyřem elementům přírody, vodě, ohni, zemi a vzduchu. Těchto paralel Steiner později využíval v pedagogice, medicíně i v biodynamickém zemědělství.
Aby člověk dospěl k takovému poznání, musí se zbavit kritických postojů, musí tlumit sklony k analýze a hledání kauzality. "...jakákoli kritika, jakékoli projevené nepříznivé mínění rozptylují síly duše pro dosažení vyššího poznání, stejně jako naopak pokorné uctívání tyto síly posiluje" (cit. Hansson). Steiner proto radil svým žákům, že se musí odevzdat svému učiteli, uznávat jeho autoritu. Poznatky se musí žákům předávat postupně, plnou pravdu by adept neunesl. Steinerovi žáci měli postupně dospět k "iniciaci", "zasvěcení", kdy budou schopni jasnovidectví. . Veškeré antroposofické učení až do dnešních časů spočívá hlavně v reprodukci Steinerových myšlenek a citací z jeho díla.
Zanořen hluboko do této paměti potom Steiner přímo četl ve "virtuální knize poznání”, kterou nazval kronikou Ákáša. Toto slovo pochází z arabštiny a znamená astrální světlo.
Své poznatky Steiner získával pomocí hlubokého soustředění a meditace. Popisoval tři stupně poznávání: imaginativní, inspirativní a intuitivní. Tímto způsobem, soustavnou meditací, lze podle Steinera dospět k jasnovidectví a získat tak přístup ke kosmické paměti.
Sám Steiner definoval antroposofii, kterou nazýval duchovní nebo spirituální vědou, takto: Je to "cesta poznání, která vede duchovní obsah člověka k duchovnu všehomíra". Zatímco přírodní vědy pojednávají o věcech smysly vnímatelných, měla by antroposofie "pojednávat ve stejném duchu o tom, co nelze vnímat smysly".
Cílem Steinerova učení byla obroda člověka, rozvoj jeho duchovních sil prostřednictvím nadsmyslového poznání světa.
Cíl a obsah antroposofie
Steinerovo učení je tak směsicí představ náboženských, okultních, historických, ale také vědeckých. Ke všem těmto prvkům připojil názory vlastní, ke kterým dospěl svéráznou cestou nadsmyslového poznání.
Přímo z něho totiž vzešla theosofie, která se kromě toho bohatě inspirovala buddhismem a hinduismem, od nichž převzala víru v reinkarnaci a karmu. Steiner na rozdíl od theosofů kladl větší důraz na křesťanskou tradici, i když svérázným způsobem chápanou. Nelze opomenout, že byl silně ovlivněn rosikruciánstvím. Řadu poznatků čerpal také z moderní vědy a z díla Goethova.
Steinerova filozofie je relativně konsistentní, zčásti originální, zčásti napájená z širokého spektra kořenů (viz Brockhaus, Hansson). V jeho díle lze najít prvky předkřesťanských filozofů i prvky pohanské, právě tak jako ohlasy gnosticismu. Ze středověkého okultismu se ve Steinerově díle silně ozývá jak alchymie, tak zejména astrologie a své stopy v něm zanechal i spiritismus.
Jaké jsou prameny Steinerova učení?
Steiner byl člověk mimořádně produktivní. Přicházel stále s novými myšlenkami. Jeho učení, které nazýval duchovní vědou, se dotýkalo snad všech stránek života společnosti, otázek teoretických i praktických. A protože měl navíc úžasný organizační talent, rozhodl se své názory v široké míře uplatňovat. Navrhoval politicko-hospodářské reformy, především v době po první světové válce. Zdůrazňoval v nich nutnost rozdělit sociální sféru na tři samostatné oblasti, na oblast kulturní, právní a hospodářskou, měl konkrétní návrhy v pěněžnictví, chtěl zasahovat do matematických i přírodních věd. V těchto oblastech příliš neuspěl, ale přece jen se mu podařilo ovlivnit alespoň výtvarné a dramatické umění. Největší úspěch však měl se založením tří nových praktických směrů, a to v zemědělství, medicíně a ve školství. Úspěšná byla i jeho eurytmie, speciální rytmický tanec, která se někdy považuje za samostatnou kulturní disciplínu, ale v praxi je především součástí tzv.waldorfského školství.
Svou vlastní filozofii nazval antroposofií, moudrostí o člověku. V roce 1913 založil se svými příznivci Anthroposofickou společnost, jejíž základnou se stalo Goetheanum, stylové centrum v Dornachu ve Švýcarsku, vybudované podle jeho architektonických představ. Výukovým centrem se stala Svobodná vysoká škola spirituální vědy, sídlící rovněž v Dornachu. Později, v roce 1922, založili antroposofové i církev, Obec křesťanů, pro kterou vytvořil Steiner liturgii a rituály. Obě tyto společnosti existují dodnes a také u nás byla po r.1989 jejich činnost obnovena.
Od samého počátku byl výrazně ovlivněn filozofií W. Goetha, jehož díla vydával. Velký vliv na něj měla především dvě Goethova díla: Metamorfóza rostlin a Teorie barvy. Později, v osmdesátých letech, se přimkl k theosofickému hnutí, které v roce 1875 založila H. P. Blavatská. Od r.1902 byl dokonce generálním sekretářem německé sekce theosofie a v roce 1904 vydal jedno ze svých základních děl: Theosophie. Později, když theosofické hnutí přesunulo své hlavní aktivity do jihovýchodní Asie a když dokonce označilo indického chlapce Krišnamurtu za reinkarnovaného Krista, dostal se Steiner, který se opíral o křesťanské učení, s theosofy do rozporu a byl v roce 1912 vyloučen.
Rudolf Steiner žil v letech 1861 - 1925.
Autor odpovídá na otázku, co dělal Ježíš Nazaretský mezi 12. a 30. rokem svého věku.
Od západu mu přichází vstříc páté evangelium poznání Krista, jenž vstal z mrtvých v těle éterickém.
Od východu přišla čtyři evangelia zvěstující Krista, jenž vstal z mrtvých.