Dvojjazyčná kniha s paralelním latinsko českým překladem.

Je to pouze etapa na cestě k cíli, k definitivnímu blaženému spojení duše s tělem.
Ačkoli je separovaná duše ospra­ vedlněného člověka u Boha ve stavu blaženosti, není to pro ni stav zcela přirozený.
Zde se stýká filosofický rámec Tomášových úvah s jeho křes­ ťanským realismem.
Jeho psychologie se snaží pečlivě rozlišit stav spojení s tělem a stav separované duše a popsat různé způsoby poznání, které těmto dvěma stavům přísluší.
Tomáš proti augustinovskému proudu trvá na jednotě substanciální formy a na prioritě smyslového poznání před poznáním rozumovým. Na druhé straně ale odmítá radikální výklad Aristotela, podle kterého je rozum pouze jeden pro všechny lidi.
Tomášův přístup k člověku lze charak­ terizovat jako střední pozici mezi augustinovskou filosoficko-teologickou školou (s platónským základem), která v jeho době představovala konzervativní proud, a radikálně aristotelským proudem pařížských filosofů, kteří by se dali označit za proud progresivní.
Otázky o duši se týkají především vztahu těla a duše, podobnosti člověka a andělů a možností poznání separované duše.
Nejpodrobněji se mu věnuje v rozsáhlém spisu disputací o duši, jehož překlad zde přinášíme.
Téma člověka a jeho vnitřní konstituce a vnitřního života patřilo v díle Tomáše Akvinského k jednomu z vysoce frekventovaných témat.
Překlad, úvod a výkladové poznámky Tomáš Machula.
Další z Questiones disputae svatého Tomáše.