Hildegarda von Bingen (1098–1179), známá postava středověké mystiky, ale i významná kulturní osobnost, autorka řady hudebních děl, dodnes přitahuje kulturní historiky. Neproslavila se jen odvážnou obrazností svých vidění, svou hudbou a svými kázáními, ale byla i jednou z prvních žen, které se dokázaly v raném středověku prosadit a naplnit svůj talent a poslání. Hildergarda von Bingen tvrdila, že vize, které měla od dětství, vnímá v naprosto bdělém stavu jako poselství „živoucího světa“. Autorka s věcným odstupem tlumočí, jak obratně dokázala Hildegarda využívat jak svého vizionářství, tak i svých chorob k dosažení vlastních cílů. Zeširoka se zabývá historickým církevním kontextem, aby ozřejmila situaci, v níž se Hildegarda pohybovala. Přitom zůstává na pevné, až přísně sekulární půdě a z této pozice vše co nejvěcněji komentuje. Kniha Barbary Beuysové vykresluje strhující a dlouhý život mystičky, kazatelky i neobyčejně cílevědomé ženy v dramatických časech raného středověku.