Vždycky máme volbu, říká Pema Chödron: buď dopustíme, aby nás životní okolnosti zatvrdily, a my v sobě nechali narůstat vztek a strach, nebo jim dovolíme, aby nás obměkčily, a my se tak stali laskavějšími. V této knize nám Pema Chödrön poskytuje nástroje, s jejichž pomocí lze zvládat obtíže, které život člověku staví do cesty. Ukazuje, jak v sobě probudit základní dobro a spojit se s ostatními, abychom přijali sami sebe i druhé včetně našich nedostatků a abychom setrvali v přítomném okamžiku tím, že prohlédneme všechny strategie našeho ega, které má na svědomí to, že odporujeme životu tady a teď. Utrpení je v lidském životě nevyhnutelné, není však bezpodmínečně nutné se jím nechat ničit. K tomu, jak se s ním vyrovnávat, nám může překvapivě napomoci, když zapomeneme na sebe a budeme v maximální možné míře rozvíjet soucit s druhými. „Až příliš často komunikujeme jako plaší ptáci, kteří se neodvažují opustit hnízdo. Sedíme si ve svém hnízdečku, které už pořádně zasmrádá a svůj účel ztratilo již dávno. Nikdo nepřilétá, aby nás nakrmil. Nikdo nás nechrání a nezahřívá. A my přesto pořád doufáme, že ptačí máma přiletí. Mohli bychom sami sobě prokázat nejvyšší dobrodiní a konečně ono hnízdo opustit. Je jasné, že to vyžaduje odvahu. Rovněž je zřejmé, že můžeme použít určité nápomocné rady. Nemusíme věřit tomu, že se kdy budeme cvičit v tom, být bojovníkem. Můžeme si však položit otázku: „Dám přednost tomu, vyrůst a vztahovat se k životu přímo, nebo si zvolím to, že budu žít a zemřu ve strachu?“